Dotknout se větru...

27. ledna 2011 v 21:23 | Mína La Voisin |  Autorská próza a poezie

Domů šla sama, tak jako vždycky. Pršelo a mrazivý vítr jí cuchal vlasy. Plakala, ale nikdo
si toho nevšímal. Jsou to jen kapky deště... vždyť přece prší...
Vešla do domu, zabouchla dveře, odhodila tašku a běžela do pokoje. Tam otevřela okno
a nechala se obejmout mrazivým vzduchem. Dívala se dolů, jak déšť rozráží vzduch
a rozplývá se na hladinách louží.

Pak si sedla k počítači. Chvíli se bavila s někým, komu tak strašně chtěla důvěřovat,
ale čím dál častěji cítila, jak jí zrazuje. Přála si, aby ji někdo naučil nevěřit. Aby jí někdo vzal
její naivitu a tvář malé holky, co v očích lháře vidí něco krásného. Aby někdo zničil její důvěru
v to, čeho se nikdy nedočká. Věděla, že už nic není jako dřív. Už mu na ní nezáleží. A nikdy nebude.

Odpojila se. Utekla. Nechala ho tam jen s tím, že ho potřebuje, ať si s tím naloží jak chce.
Za chvíli se ozval telefon. Nereagovala na něj. Neodpovídala na zprávy, vypínala hovory.
Nechtěla mluvit s nikým. A s ním... už vůbec ne. Ležela na posteli a nechávala slzy stékat
do polštáře. Plakala hořce, hlasitě, ale nikdo ji neslyšel, nikdo nebyl doma. Nikdo nepřišel, nepohladil jí po vlasech, neobjal. Nikdo se nepozastavil a nezeptal se, co se děje. Nikdo se nezajímal. Nikdo...

Ležela nehybně až do soumraku. Všechno se ponořilo do tmy. Po stěnách běhaly šedé
stíny. Lampy venku se nerozsvítily. Všechno zůstalo nehybně stát ve strnulé temnotě
dnešního večera. Pohnula se poprvé po třech hodinách. Protáhla se, bolelo jí celé tělo.
Oči měla opuchlé, zrudlé, oteklé. Pálilo jí každé mrknutí a víčka jí přišla těžká, jako z olova.
Někde za těma smutnýma, prázdnýma očima jí bolelo. Ostrá bolest jí protínala myšlenky.
Pomalu se zvedla a otevřela okno. Vyklonila se ven a natáhla ruce. Chtěla se dotknout
větru. Chtěla ho cítit mezi prsty, v dlaních, na zápěstích.
Nešlo to...

Vrátila se k posteli a zhroutila se k zemi. Zakryla si zkřehlýma rukama obličej a potlačovala
slzy. Vytáhla krabičku ze svého tajného úkrytu. Po paměti našla narezlou žiletku
a s nepřítomným výrazem si do hřbetu ruky udělala 3 krvavé rány. Položila se na zem
a nechala krev téct. Vysvobození ale nepřicházelo. Cítila úlevu, ale jen na okamžik.
Pro klamný pocit štěstí, co trvá jen pár chvil bude mít navždy jizvy. Rány, které nebude
moci skrývat věčně. Horká krev se řinula ven. Hledala bolest. Nahrazovala fyzickou bolestí
tu psychickou. Hledala bolest a nacházela ji tam, kde to vůbec nečekala. Hledala bolest,
aby věděla, že ještě žije. Hledala bolest, aby pro ní mohla žít. Když už pro nic jiného...


Telefon mlčel. Už se neozval. Nebyla dost silná na to, aby se ozvala sama. Byla příliš hrdá
a příliš slabá. Unavená. Chtěla křičet, ale zradil ji hlas. Zatnula pěsti a zavřela oči.
Přemohla slzy. A tak zamkla své srdce, otupila ho, schovala. Nedá ho už nikdy, nikomu.
Už ho nedá.

Nějak se dokázala zvednout a znovu si lehnout do postele. Upřeně se dívala k otevřenému
oknu a poslouchala táhlé tóny větru. Zpíval. Zpíval sladce, krutě, věděla, že zpívá o jejích nenaplněných, zmařených snech. Chtěla se dotknout větru, když tak smutně zpíval... pro ni.
Na parapet dopadly první kapky. Zavřela oči a lhala sama sobě v zoufalé naději, že až se probudí, zjistí, že dnešek byl jenom zlým snem...

Probudila se do mrazivého rána. Běžela zavřít okno a všimla si, že déšť se změnil na sníh.
Všude bylo bílo. Chvíli se rozmýšlela, vyklonila se ven. Divoký vítr jí čechral zcuchané dlouhé vlasy. Vyhoupla se na parapet a sledovala horizont. Vycházelo slunce. Po tváři jí stekla slza.
Skočila.
Dotkla se větru a padala...

Když dopadla do sněhu, necítila už vůbec nic.
Jen oranžové zimní slunce jí naposledy zahřálo do tváře...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hakky Hakky | Web | 27. ledna 2011 v 21:30 | Reagovat

Hezky napsané :)

2 StoneRose StoneRose | Web | 27. ledna 2011 v 23:43 | Reagovat

úplně to vidím...neuvěřitelný :)

3 Mína La Voisin Mína La Voisin | 28. ledna 2011 v 12:12 | Reagovat

[2]:
^^ :)

4 Mína La Voisin Mína La Voisin | 28. ledna 2011 v 12:13 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama