Možná vám chceme něco říct...

2. února 2011 v 16:45 | Mína La Voisin |  Chronický únavový syndrom - Život v polospánku
... ale bojíme se to vyslovit, abyste nad námi nezlomili hůl.


Uvědomte si, že...
Někde vedle vás stojí člověk, kterého zmáhá žít.

Dívejte se kolem sebe. Vás mrzí, že nemáte zrovna dost peněz na to, abyste si koupili
novou počítačovou hru, drahou kabelku nebo prsten. Někoho kolem vás bolí, že jediná
drahá věc, kterou si pro sebe koupil, je krabička prášků. Že kolem vás může sedět někdo,
komu se při držení propisky při psaní testu ve škole třesou ruce. Není to trémou, je to tím,
že ho ty ruce tak strašně bolí. Že někdo, kdo se s vámi celou dobu smál, pláče, když je
doma sám. Neřekne vám nic, aby vás nezahrnoval vlastními starostmi. Vy závidíte
kamarádovi nové auto. Někde kolem vás je člověk, kdo vám závidí, že ráno vstáváte vyspaní
a že můžete v klidu žít. A když zrovna láteříte nad tím, že vás jednou do roka zastihla rýma, někde kolem vás je člověk, kdo si přeje mít jenom rýmu. Že zatímco vy bědujete, že se musíte učit, nebo chodit do práce, vedle vás je možná člověk, co by si přál, aby se mohl učit a pracovat. Že zatímco vy řešíte, že vás kamarádka zrovna nepochopila, tenhle člověk se možná cítí úplně sám, protože jeho nechápete ani vy. Uvědomte si, že člověka vedle vás, který si před chvíli utřel slzy, mrzí, když si ničeho nevšimnete. Že touží jen potom, abyste ho prostě jen tak obejmuli. Že zatímco vy chodíte na párty, na výlety, na nákupy, bavit se, někde je člověk, který musel zůstat ležet, protože prostě nemohl vstát. Že někde kolem vás je člověk, který se dívá z okna, vidí všechny ty krásy světa, které vy ani nezaznamenáte, a je mu líto, že se nemůže jít projít. Uvědomte si, že někde je člověk, který se bojí přiznat, že trpí, abyste se od něj neodvrátili. Který má strach, že vás ztratí, protože s vámi nemůže podnikat všechny ty věci, které vás baví.

A zatímco vy žijete pro sebe, uvědomte si, že někde kolem je člověk, jehož největší radostí
je to, že může žít pro vás, protože on sám uvnitř umírá.

My vás chápeme. Naše nemoc není vidět, ale mrzí nás, že si nevšimnete, že zatímco sedíme
vedle vás a vy se bavíte, tak nám tečou slzy.

Nezavírejte oči...

hbvbn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | 27. února 2011 v 13:12 | Reagovat

O pochopení okolí nijak moc nestojím, spíš mám strategii všemožného utajování, protože se stále (po 20 letech) stydím…

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama