Zápisník CFS - 16. 2. 2011

16. února 2011 v 14:09 | Mína La Voisin |  Chronický únavový syndrom - Život v polospánku
Už mě všechno neskutečně zmáhá, i to, jak si ve svých zápiskách neustále jen stěžuji.
Normálně raději mlčím, když se někdo zeptá, prohlásím, že mi "není moc dobře" a nějak
to nerozvádím, abych své blízké pořád jen neotravovala. Skutečně mě zajímá kdy už
konečně budu moci zahájit jeden ze svých zápisů slovy "Včera to bylo lepší."


Tenhle zápis takto bohužel začít nemohu. Pár lidí už ví, že jsem musela přerušit školu, zvláště
 ti, co čtou tyto ubohé zápisky plné stěžování. Jinak to na potkání nikomu neříkám, nerada
bych při každém setkání s některým ze svých známých dokola vyprávěla proč jsem to udělala,
co mi je, kdy se hodlám zase vrátit apod. Občas dá práci lidem vysvětlit, že přerušuji školu
kvůli zdraví a ne kvůli tomu, že jsem úplně blbá.

Jsem unavená, ale těžko se mi spí. Budím se, zdají se mi podivné sny o mrtvých štěňatech
a mrtvých miminkách, o stínech, co mě pronásledují a vůbec nechápu význam těchto prapodivných snů. Nevím ani, zda ten význam chci znát, stačí, že znám realitu bdění,
pravda snů už by byla asi něčím, co by bylo v této chvíli tím posledním neúsnosným věděním.

Bolí mě hlava, přes čelo, oči, lícní kosti až do zubů, ale jsem ráda, že se ještě dokážu nějak postarat o mého milého, kterému také není nejlépe, i když mu dělám jen čaj a jídlo, snad
mu trochu pomáhám. Je to pro mě hnací motor, vědět, že i když je mi zle, pořád ještě dovedu někomu alespoň maličko pomoci (I když si stejně přijdu pořád stejně levá a neschopná).

Stále si nejsem jistá, co je příčinou té bodavé bolesti okolo srdce, která vystřeluje skrze mé
tělo až do kůže na zádech. Těžko se mi o něco opírá, jedno místo na mé kůži je tak citlivé,
že cítím, jak se mi o něj otírá látka mých svršků a zdá se, jako bych si třela popálené místo drátěnkou na nádobí, i když je to jen obyčejné, tenké tričko. Když se toho místa dotknu svojí studenou rukou, je to příšerný šok, jako když vás poprská olej při smažení.

Ráda bych se prošla, ale slunce mi opět začíná vadit. Pálí mě oči a hlava mi třeští, ruce se
mi chvílemi bolestivě třesou, ale zvládám s nimi dělat věci, co dělám normálně (i když s notnou a velmi bolavou námahou). Psát, jíst, pít, zvedat předměty, jen vypadám, jako bych měla navíc i Parkinsonovu chorobu. Těžko se mi vstává a když tak občas sedím s těmi důchodci v ordinaci mé lékařky, tak se mi zdá, že všichni v určité momenty vypadají zdravěji než já. To jsou pak chvíle, kdy doma na internetu probírám nabídky dřevěných rakví, mramorových náhrobních kamenů, potisků na parte a přemýšlím, kam bych se ještě v našem rodinném hrobu vešla a jestli mi třeba nebudou čouhat nohy zpod obrubí a nepotáhne mi na ně, až mi uhnije rubáš. Doufám, že ti, co mě měli celý život tak "stráááášně moc ráááádi" o ty moje hnáty zakopnou a zažijí pořádný drškopád do hřbitovního štěrku. Já vím. Je to černý humor, ale víc než cynismus a ironie mi už v tuto chvíli ani nezbývá.

hvh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 StoneRose StoneRose | Web | 17. února 2011 v 18:27 | Reagovat

Wilush,vim,že je to někdy těžký a u tebe obvzlášt to si dokážu představit opravdu omezeně-ale myšlenka má obrovskou moc-když budeš věřit, a cítit,že to bude lepší,tak to tak opravdu bude.Na smrt máš ještě hooodně času tak se s ní ted nezaobírej-zkus tohle všechno přehlušit myšlením na něco pěknýho,na pěkný vzpomínky a tak...Já vim,říkáš si-tý se to radí,když je zdravá..Ale jen se snažím aby sis to tak nebrala :)

2 Mína La Voisin Mína La Voisin | 17. února 2011 v 20:04 | Reagovat

[1]: Jani naopak, moc si vážím tvojí podpory a snažím se myslet pozitivně, jen občas převládne bezmoc a pak mívám tyhle myšlenky, ale z velké části se jedná právě o cynický humor, říkám tomu "šibeniční sranda", tak nějak když je zle a ta bezmoc se přihlásí o slovo, tak je pro mě nejlepší všechno tak trochu "zesměšnit", i když jde o ironii, aby se šlo nad tim aspoň ironicky pousmát :) Já věřím, že jednou to bude lepší a když ne, že se naučím s tím žít tak, abych si splnila svoje největší sny, protože je chci splnit a toho, co chci, se nevzdávám :)

3 StoneRose StoneRose | Web | 17. února 2011 v 22:33 | Reagovat

[2]: A tak je to dobře :)Jsem fakt ráda,že si na tom dokážeš najít nějakou legraci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama