Zánik?

16. března 2011 v 16:08 | Mína La Voisin, fotografie novinky.cz |  Autorské články
S naší planetou se něco děje. Jako kdyby se nezadržitelně řítila kamsi do záhuby a my s ní.
V posledních letech svět postihlo nespočetné množství katastrof, dokazujících, že se NĚCO děje. Co se ale děje? A proč jsou lidé hluší, slepí a naprosto nic nevnímají?


Světem hýbá zpráva o katastrofě v Japonsku. Zemětřesení neberou konce, tsunami zničila,
co se dalo, jaderná havarie ohrožuje mnoho životů lidských, zvířecích i rostlinných. Události nás každou chvíli informují o tom, co se v zemi Vycházejícího Slunce děje. Záběry z míst, zasažených zemětřesením a obrovskou vlnou vražedné tsunami jsou děsivé a vyvolávají nepříjemné mrazení v zátylku snad i u těch, jejichž srdce už dávno zkamenělo a uzavřelo se před city. O život přišlo několik tisíc lidí a další tisíce se stále pohřešují. Svět je vyděšený, zmatený a nepřipravený na možné pokračování série katastrof jako vystřižených ze scifi filmů
o apokalypsách. V jednom z televizních shotů jistá sedmdesátiletá žena z Japonska prohlásila, že cítí, že se děje něco divného. Má strach, že něco přijde a ona zemře. A jsem si jistá, že tím "něčím" nemyslela další otřesy půdy. Tato dáma již prohlédla a všimla si, co se na naší, dříve tak krásné, milosrdné a životodárné planetě děje.

Japonští záchranáři prohledávají sutiny zřícených domů po katastrofickém zemětřesení

Svět, jak se zdá, konečně procitá. Jenže kolik lidí má stejný pocit, jako tato Japonka?
Sedíme doma u televizních obrazovek, se slovech o hrůze a katastrofě sledujeme přenos večerních televizních zpráv. A tím to končí. Nikdo se nad tím dál nezamýšlí. Je to příšerné,
ale je to daleko. Nikoho nenapadne, že druhý den může pod sutinami zemřít on.

Nejde jen o Japonské zemětřesení a jeho ničivé, život beroucí následky. Svět už několik let míří kamsi do hlubin zatracení. Přišlo to nenápadně, plíživě, potichu. Vše se zdálo být nicotné, pár životů bylo zmařeno, život jde dál. Teď nám to nicotné cosi vráží nůž do zad a my se stále usmíváme, bez toho, aniž bychom si všimli, jak nám z rozšklebené rány uniká krev. Necháváme za sebou rubínovou stopu, belháme se, sil ubývá, ale my nic nevidíme a stále hledíme vstříc "zářným" zítřkům.

Prozatím znám jen několik málo lidí, co by si všimli toho stejného, jako já.
Zkuste to i vy.
Otevřete oči.
Sundejte klapky z uší.
A až se večer zase posadíte k televizním novinám, skutečně se dívejte a poslouchejte.

Není týdne, kdy bych nezaregistrovala zprávu o pádu nějakého letadla. Počínaje nepochopitelným pádem Airbusu francouzské letecké společnosti Air France, jenž se zřítil
do Atlantského oceánu, který ve svých vodách pohltil téměř 230 lidských životů, započala prazvláštní série neustále se opakujícíh leteckých katastrof. Ať už se jedná o letouny, které
na svých palubách hostí lidi, jejichž životy by se daly počítat na desítky, nebo menší stroje, které ovládá jen několik osob. Letadla padají, havarují, mají problémy (v lepším případě) již při startu či (v tom horším případě) se závada projeví až za letu. Jakoby vzduch a nebeský prostor nad námi, jenž denodenně křižují obří létající stroje s lidmi ve svých útrobách, byl nasycen "nečím", kvůli čemu letouny padají. Jedno, jestli malé či velké stroje, zkrátka padají. Ale proč? Do dnešního dne je záhada Airbusu nevysvětlena. Černá skříňka se ukrývá kdesi na dně oceánu, vyloveny byly jen menší trosky a většinu obětí se nepodařilo nalézt...

Letecká havárie Airbusu společnosti Air France z 1. června 2009, záchranáři vytahují zbytky trosek a pátrají po dalších indiciích, které by napomohly vyřešení záhady pádu letadla.

Proč letouny stále padají?

Ovšem padající letadla jsou jen jedním ze symbolů, jedním z náznaků, že něco není v pořádku. Nepadají jen letadla. Padají i živí tvorové. Z nebe se snášejí mrtví ptáci, žáby, červi. Moře vyvrhuje mrtvé kraby, kapustňáky, ryby. Ale proč?
Meteorologové a vědci uklidňují lidstvo, že se jedná o běžný jev, který se zkrátka "jednou za čas přihodí". A tak lidé mávnou rukou a nechají to být. Nevšimnou si však podstatné věci, která tento prazvláštní jev doprovází a je až přespříliš nápadná na to, aby fenomén mrtvých živočichů padajích z nebes byl něčím "náhodným" a "normálním".

V Americkém městečku Beebe pár minut po zahájení Nového roku 2011 s jiskrami ohňostroje padají k zemi mrtvolky ptáků jednoho jediného druhu, vlhovce červeného. Mrtvých ptáčků
k zemi padá až na tři tisíce kusů. Vědci se domnívají, že za úhynem těchto ptáků má být silvestrovský ohňostroj. Ale toto vysvětlení se nedá použít na desítky dalších, podobných případů a v podstatě ani na tento případ se ohňostrojové vysvětlení tak nějak nehodí.
Neboť - proč zahynuli zástupci pouze jednoho druhu?

Mrtví ptáčci padají z nebes již několik posledních měsíců loňského roku 2010 a následující první měsíce roku 2011. V Americe bylo oficiálně nahlášeno a zaznamenáno přes devadesát podobných případů a nikdo neví, zda jich nemohlo být více. Krom ptáků hromadně umírají
i jiní živočichové. V lednu tohoto roku (2011) například v Arkansasu záhadně umírá 100 000 (ano, skutečně, STO TISÍC) ryb, v Ravenně (Itálie) k zemi padá přibližně 700 mrtvých holubů (pouze holubů) a na Floridě hromadně umírají kapustňáci. Příčina smrti není nikdy objasněna. Někteří živočichové spadlí z nebe mají zlomené kosti, ale je jich jen několik a zdá se, že zlomeniny zapříčinil až následný dopad na zem. Pár jedinců, dle všeho, také utrpělo podivný šok, který je nejspíš vyděsil k smrti. Zbytek nevykazuje žádné přirozené známky smrti, jen jakoby se jim přímo za letu zastavilo srdíčko. Dále se z nebe snášejí žáby, červi, brouci a další zástupci živočichů. Teorií je několik. Jednou z nich je například teorie o vzdušných vírech. Větrný vír pohltí skupinu živočichů a přenese je i o několik tisíc kilometrů dál. Prazvláštní ovšem je, že padají-li z nebe například žabky, v jednom případě jsou mrtvé a jedná se o ropuchy. V druhém případě jsou ale živé, jen vyděšené a zmatené, a jde výhradně o zelené malé žabičky... Další teorií je střet s elektrických rozvodem a dráty, ohňostroje, bouřky a zasažení bleskem, dokonce i tzv. balonky přání. Jenže zvířata nemají žádné viditelné poranění... Tak proč uhynula?

Z nebe se snáši hejno mrtvých ptáčků. Čemu před svou záhadnou smrtí čelili?
Větrnému víru, elektřině, ohni či měli co dočinění s neznámou formou energie,
která zapříčinila jejich náhle uhynutí?

Smrt ale nezamířila svým prstem jen na zvířecí obyvatele planety. Vplula i mezi lidi
a nemilosrdně seká kosou na všechny strany. Proč? V lidech se náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, probudil vztek, nevraživost. Velmi jasně se toto dá pozorovat především na nepokojích, které zavládli v Egyptě, Lybii a šíří se dál na východ do Asie a muslimských zemí. V Káhiře vypukly nepokoje a jen co se situace trochu uklidnila, začaly se nepokoje šířit domino efektem dál a dál. Někde protestující obyvatelstvo vítězí, jinde prohrává. Obě situace ale obestírá stejný stín - stín smrti. Již mnoho lidí přišlo o život a vraždění pokračuje dál.
Jako úplně poslední informaci jsem podle serveru novinky.cz zaregistrovala událost, která na tento web byla zapsáno přibližně před hodinou (v době, kdy píšu tyto věty je čtvrt na čtyři odpoledne, 16. 3. 2011). V Jemenu se stříleno do demonstrantů, 150 jich bylo zraněno
a 40 dalších do dnešního dne od začátku nepokojů při demonstracích zemřelo.

Nepokoje v Káhiře pronikly dál přes Černý kontinent a nyní se šíří do dalších Arabských zemí na východě naší planety.

A dalším znamením, že náš osud se nezadržitelně posouvá k čemusi velkému, jsou četné přírodní katastrofy. Krom zemětřesení v Japonsku a následné vlny tsunami se jedná také
o rozmary počasí a výbuchy sopek. Světem prolétla informace o výbuchu sopky na Islandu, probuzena je též jedna z Japonských sopek a mnoha dalším taktéž již zřejmě "tikají biologické hodiny". Výbuch sopky v národním parku Yellowstone by například ohrozil život na celé planetě. Mračna popela by zastínila Slunce a následně očekávané otřesy by vyvolali nejednu přírodní změnu. Dalším vodítkem, které nám příroda strká pod nos, jsou rozmary počasí. Letošní zima byla vyjímečně mrazivá a to nejen pro naši republiku. V Americe nastala kalamita, letadla nebyla schopna v takovémto počasí letu, někteří lidé byli doslova odříznuti od světa, druhým "jen" do bytů neproudila elektrická energie. Sněžilo i na místech, kde je sníh značnou vzácností. Ačkoliv se neustále vehementně diskutuje o globálním oteplování, svět se, zdá se, spíše ochlazuje a někteří vědci poukazují na fakt, že doby ledové se opakují v jistých časových cyklech a my dobu pro započetí další doby ledové už o několik set let přeskočili. Jisté je také to, že pojem čtyř ročních období také ztrácí na svém významu. Zima, pak kraťoučké jaro,
od dubna vedra trvající do srpna, který proprší, pak něco na způsob podzimu a už je tu sníh. Roční období jsou podivně posunutá a jejich doba trvání se značně liší od let minulých.

Sněhová kalamita postihla mnoho oblastí. Velká část států na takové počasí nebyla vůbec připravena a důsledky, ať už na majetku, či na mrazem ukončených životů, byly značné.

Je tedy jasné, že se něco děje. Snad se s katastrofou, která se odehrává v Japonsku, lidem konečně otevřou oči. Paradoxně k hrůze, kterou Japonsko prožívá, by tato katastrofa mohla napomoci obyvatelům naší planety prozřít. Neboť vše přišlo pomalu. Čas od času zemětřesení v místech, kde zahynulo na pár stovek lidí. Čas od času jiná katastrofa, která znamenala ztrátu několik desítek životů. Lidé vždy brzo zapoměli na to, co se událo. Příroda jako by nám chtěla říct "Změňte se! Ještě máte čas!" ale my ji neposlouchali. V seriálu Zaklínač jistá kněžka Kultu Matky Země prohlásila, že "jsme na Zemi jen hosty. Místo abychom Zemi milovali, chováme se jako nájezdníci a drancujeme ji." Zdá se, že Země toho již má - obrazně řečeno - po krk. Ukazovala nám, jak lehce může nás, "pány tvorstva", smést ze svého povrchu. Dala nám ochutnat svou sílu v náznacích. Aby nás ušetřila smutku ze ztráty, připravila nás postupně
jen o "pár" životů. Udeřila v místech, kde populace nebyla natolik rozšířená, aby případná katastrofa nezanechala nějaké fatální následky a nezmařila více životů. Ale Země už má,
zdá se, nás lidí dost. Neposlechli jsme ji, nezměnili jsme se a tak udeřila na místě, kde přebývalo mnoho lidí, na východě, kde je populace enormní. Luskla pomyslnými prsty
a Japonsko se topí v bahně, troskách, tsunami, radioaktivitě a především v slzách a smrti. Udeřila na citlivé místo, tam, kde je nás lidí hodně. Dost na to, aby jsme ztrátu těchto životů snad konečně zaznamenali a pochopili, co nám tím Země chce naznačit. Pokud ji neposlechneme, bude pro ni nesmírně jednoduché nás rozmáčknout jako červy. Pokud my nepřestaneme ničit ji, zničí ona nás tak, jako my ničíme plevel, rašící v zahradě plné růží. Nevím, zda máme ještě šanci. Nevím, jestli má všechno to, co se děje, nějakou spojitost s tolik propíraným rokem 2012, který je již za dveřmi. Obávám se, že Matka Příroda nám Japonskou katastrofou řekla svou poslední větu předtím, než nás všechny zahubí. Možná, že ta věta zní:

"Už teď jste po smrti. Všichni."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 StoneRose StoneRose | Web | 17. března 2011 v 19:29 | Reagovat

Je fakt,že některý záběry z Japonska byly jak vystřižený z filmu 2012.A je taky fakt,že jestli se něco stane s elektrárnama tak jsme v pr...háji jelikož dnešní populace je na elektřině závislá.

2 Mína La Voisin Mína La Voisin | 18. března 2011 v 2:20 | Reagovat

[1]: To si piš... Božany jsou bez sebe, když nejde elektrika tři hodiny... co by pak dělal celej svět?

3 StoneRose StoneRose | Web | 20. března 2011 v 2:12 | Reagovat

[2]:Přesně! Ztroskotáme na jedný jedinyý věci...to aby se začly masově vyrábět solární panely..

4 Eretria Eretria | 18. prosince 2011 v 15:02 | Reagovat

Je opravdu škoda, jak se lidé chovají. Namísto aby používali rozum k rozvoji Země a cítili k ní a životu zvířat a rostlin nějakou úctu, ji neustále ničí. Denně lidé zabijí a snědí obrovský počet zvířat, často jen zahodí jejich život kvůli ničemu. Doufám, že si lidé uvědomí, jak se chováme a co se každý den děje. Protože opravdu nejde jen přihlížet. Protože přijde buď změna, nebo smrt.

5 silema silema | Web | 18. prosince 2011 v 17:26 | Reagovat

Asi se mi právě otevřely oči...A najednou cítím takový podivný vnitřní strach....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama