Chebský kostel sv. Mikuláše a sv. Alžběty

27. dubna 2011 v 14:44 | Mína La Voisin |  Tajemná místa
Série "Tajemná místa" pokračuje! Tentokrát jsem navštívila město Cheb, kde na historickou stavbu narazíte téměř na každém kroku. Já si pro své zkoumání vybrala jednu z těch nejdůležitějších, která je spolu s Chebským hradem dominantou města a to Kostel sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Jaká síla prostupuje touto stavbou? Které sochy vyzařují pozitivní energii a které naopak tu negativní? Zkuste se mnou nadzdvihnout roušku tajemství, která halí Chebský kostel!

(Chcete se účastnit na tvorbě článků o Tajemných místech? Stačí dole v místě vyhrazeném
pro vaše připomínky napsat návrhy na místa, které by stálo za to prozkoumat nebo hlasovat
v anketě pro další magické místo, které bych měla navštívit!)


Objekt: Kostel sv. Mikuláše a sv. Alžběty
Lokalita: Cheb, Česká Republika
Praktické pomůcky: Tarotové karty, kyvadlo
Ostatní informace (stáří, historie, podložená fakta apod.): Katolický kostel je nejstarším kostelem v Chebu. Stavba započala v první polovině 13. století, přičemž byl založen také dnes již neexistující hřbitov. Kostel byl původně vystaven jako románská bazilika, několikrát přestavěn, doplněn o gotické prvky a za svou existenci také mnohokrát vyhořel. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2008. Cena rekonstrukce činila 9 milionů korun. Podle pověstí se na místě kostela původně nacházela stavba, vybudována Kelty, která měla ryze rituální účely.

Ke kostelu vede jednoduchá cesta. Od vlakového nádraží sejdete příkrým kopcem dolů až
na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde se nachází proslulý Špalíček. Nejjednodušší je vydat se od Špalíčku do prava a projít uličkou, ve které můžeme najít krom květinářství, léčitelské praxe
a různých obchůdků také Čaroobchod Cheb, čarodějnický obchod, který vede sympatická
a charismatická Štěpánka Dvořáková. Ať už odoláte svodům jejího magického zboží a nebo - jako já mívám ve zvyku - setrváte v jejím voňavém kouzelném krámku dvě hodiny a utratíte všechno co u sebe máte :D, stačí pokračovat uličkou dál. Věže kostela jsou vidět již z dálky
a rozhodně nemáte šanci jej nenajít.

Ve mě osobně vzbuzuje stavba respekt, obdiv a zvláštní nechuť zároveň. Z otevřených vstupních dveří dýchá jakési chladné varování. Nejdřív proto obcházím kostel ze všech stran. Vysoké věže drásají nebesa a shlížejí dolů na nás, smrtelníky, jako by měly zdvižený varovný prst. Do stěny u zadního vchodu někdo vyryl obrácený kříž a pentagram se špicí k zemi. Přikládám k těmto znakům ruce a cítím silné, mohutné vibrace. Raději přestávám, neboť se mi obrací žaludek. Troufám si tvrdit, že těmi symboly to rozhodně nebylo. Nad zadními dveřmi přilepeni ke zdi sledují okolí démonci a škaredí bůžci. Mají tu svůj význam a sehrávají stejnou úlohu jako chrliči. Odhání zlo, neboť zlé bytosti se prý vylekají takových, co jsou jim podobné, v návaznosti na starý magický princip že "stejné přitahuje stejné" a zároveň že "stejné odhání stejné". Ukázku tvářích takovýchto bytostí, které měly za úkol odhánět démony a ďábly od Chebského kostela můžete vidět ve videu dole.
Další zajímavostí, nacházející se v bezprostřední blízkosti stavby, jsou tři sochy nad schodištěm za kostelem. Oslavují přejevším sv. Jiřího, kterak vítězí nad drakem a také zde najdeme sochu archanděla Michaela, kterak pokořil Ďábla. Pokud se podíváme blíže, zjistíme, že ačkoliv archanděl Michael pevně drží Ďábla svou nohou přikovaného k zemi, čertík se stále potutelně usmívá :)).

Nakonec vcházím dovnitř. Chladivé prostředí kostelních zdí střídá slunečné teplo, panující venku. Postupuji od nejzajímavějších soch okolo stěn až k oltáři a u každé na krátko zkusím reakce kyvadla a vykládám šest karet. Nicméně, karty jsem stihla vyložit karty a zároveň použít kyvadlo pouze u čtyř soch (a tajně). Samotné kyvadlo jsem využila u dalších 2 objektů, oltáře
a sochy sv. Michaela venku. Paní, která dohlížela na klid mezi svatými zdmi mě nakonec po přibližně patnácti minutách vykázala z kostela se slovy, že už tady nebude, že jej musí zamknout a že si tu můžeme počkat na kolegyni a dívala se na mne minimálně takovým způsobem, který prozrazoval, že právě přemýšlí, kamže schovala to dřevo na hranici a sirky.

Jelikož jsem se do Chebu vydala na Velký pátek, byla jsem přítomna také pravidelnému nošení kříže, poslechla si několik slov místního faráře a zastavila se na tři minuty na náměstí, kde se předčítala bible. Pak mou maminku rozbolela hlava a mě vyrazila vyrážka, takže jsme usoudili, že za to může křesťanské šmé, které na nás má neblahý vlil a usadily jsme se raději v malé restauraci, kde mě číšník kdoví proč skoro polil coca colou (nakonec to odnesl jen ubrus), když na mě zíral jako vejr a hrál mi tím na nervy jako na kytaru, přičemž jsem už měla v hlavě jen to, že jestli se ještě jednou podívá, omlátím mu o hlavu misku s rajčatovým salátem... i když... tohle vlastně do mého vyprávění nepatří.

Dovolte mi tedy výčet prozkoumaných soch a objektů:

1) Socha Panny Marie - překrásná socha zasazená na vysokém dřevěném oltáři mezi dvěmi zpovědnicemi nechává svou levou ruku spočinout v místech, kde má srdce a pravou ruku natahuje dolů mězi chatrné zástupy turistů, věřících a ke mě. Usmívá se tajemně, jako Mona Lisa, zpod přivřených víček sálá laskavost a dobrota. Jedná se o jediné místo v kostele, kde
mi přestalo být chladno. Z míst, kde se socha nachází, vyzařuje do prostoru příjemné teplo
a nádherné vibrace, což i mně, nekřesťanku, nevěřící a vůbec čarodějnici jakýmsi způsobem donutilo tajně vylézt na stupínek u zpovědnice, natáhnout ruku, dotknout se lemu Mariina roucha a zašeptat se zavřenýma očima celé "Zdrávas Maria" (to byl asi první moment, kdy jsem začala být podezřelá, že lezu až nahoru, kam asi normální turista nepoleze). Co se týče kyvadla, rychle opisovalo dráhu zprava do leva v širokém oválu. Karty mě opět zmátly, vyčetla jsem z nich však velké city, porozumění, souznění a přátelství, nabízené ostatním, které ovšem zastiňuje muž, jako by žena, které tyto karty vykládám, stála pouze v pozadí něčeho velikého, zůstala nepochopena a mnohými zavrhována.

2) Reliéf klečícího Ježíše - Vybledlý reliéf modlícího se Ježíše (nebo jsme alespoň všichni přítomní usoudili, že se jedná o něj), byl naprosto energeticky prázdný. Necítila jsem zhola nic a ani kyvadlo nevykazovalo absolutně žádnou aktivitu. Co se týče výkladu karet, ukazuje se
v nich samota, hluboká samota spojená s moudrostí, ale i ztrátou, zdá se, že samotou prostupuje žal ze ztráty ženy, kterou způsobila bezohlednost a pomlouvačnost okolí.

3) Sejmutí Ježíše z kříže - impozantní obrovské sousoší, zobrazující kterak Ježíš z kříže sejmut byl, ve mne nevyvolalo zrovna optimistické naladění. Jediným detailem na této soše, která opět ční ve výšce na zdobeném dřevěném podstavci, jenž ve mně vyvolal alespoň nějaký hezčí pocit je motiv andělů, střežících dvě rudá srdce. Kyvadlo se v místě sochy Sejmutí Ježíse pohybovalo se značným "odporem", pomalu z leva do prava, přičemž průměr kruhu, které opisovalo, byl téměř neznatelný. Ani výklad karet nebyl zrovna optimistický. Poslední soud, viselec, negující všechno a všechny... jakoby se svět náhle obrátil zády k něčemu velikému, zůstal zatrvzen a chladný.

4) Socha Ježíše - Ježíš, stojící na dřevěném oltáři se zlatým zdobením vrhá svůj pohled do hloučku před ním. Necítím nic, jen zimu, občas cosi, co bych nazvala mravenčením, ne zrovna příjemným, ale ani ne takovým, že by mi přímo vadilo. Kyvadlo se otáčí téměř stejně jako u sochy Panny Marie, opisuje dráhu kruhu z prava do leva, jen s poněkud menší razancí. Karty se také podobají těm, které mi vyšli u sochy Panny Marie, jsou jen obrácené. Zvláštní je, že u všech těchto významných sochách (Panna Marie, Ježíš a Sejmutí z kříže) vyšel ve výkladu "Poslední soud". Náhoda?

5) Socha sv. Tomáše - Nevěřící Tomáš mě zaujal už při mé úplně první návštěvě Chebského kostela před několika lety a dodnes na mě působí stejně. Ta socha se zkrátka zvláštně dívá.
Ať se hnete kamkoliv, přísné oči sledují každý váš krok. Hrozivě vyhlížející kopí vypadá, jakoby každým momentem mohlo spadnout právě na vaši hlavu. Nevytahovala jsem ani kyvadlo ani karty. Zůstala jsem jen na moment stát dole pod sochou a udělalo se mi tak zle, že jsem přemýšlela, jestli stejně jako před lety nevytipovat nejkratší cestu ven, vystřelit ke dveřím
a cestou srazit správce. Socha Tomáše je pro mne zlověstným památníkem, ke kterému není radno se příliš přibližovat, neboť jsem zaslechla jak si i ostatní návštěvníci, kteří si poté, co prošli pod sv. Tomášem náhle začli stěžovat, že je to a toto zabolelo.

6) Oltář - Vcelku jednoduchý, kamenný oltář, decentně zdobený zlatem (tím myslím na církevní poměry decentně), je samozřejmě nepřístupný. Ačkoliv natáhnout ruku přes červené lano, oddělující oltář od části přístupné návštěvníkům zas tak těžké nebylo. Kyvadlo vytvářelo kruh ve směru z leva do prava a já cítila nepříjemnou bolest v ruce. Ačkoliv je kostel místem positivním nebo alespoň energeticky klidným, místo, kde se nachází oltář mi přišlo veskrze negativní, špatné, zasažené lidskou špínou a touhou po majetku. ...A pak mě správkyně vykázala ven...

7) Socha archanděla Michaela, kterak vítězí nad Ďáblem - Kdyby se nikdo nedíval, byla bych schopná čertíka políbit na kamenná ústa. Ale protože mě sledoval kdekdo, alespoň jsem se k němu tulila. Kyvadlo se točilo jako zběsilé a ačkoliv má Ďábel být sochou "negativní", vyzařovala jeho hlava a ruce s dlouhými nehty lehounké, příjemné teplo, narozdíl od ledově chladné a neosobní nohy Michaela, který vítězoslavně shlíží na zátylek poraženého čertíka
a nevidí ten potutelný úsměv, který má Ďábel vepsaný ve tváři.

Ve zkratce - Chebský kostel rozhodně stojí za navštívení (mimochodem vstupné je zdarma
a uvnitř se dá bez problému fotografovat... ale karty tam nevykládejte, nebo vás také vyvedou ven), už kvůli jeho historické hodnotě a detailnímu zpracování soch uvnitř. Zastavte se u sochy Panny Marie, která vás alespoň na okamžik pohladí svým mateřsky milujícím pohledem
a venku pohlaďte fousy čerta, který vás za to odmění vědoucím, šibalským úsměvem :)

Zde si můžete prohlédnout menší video se záznamem a fotografiemi z místa:





Chcete se alespoň trochu účastnit na tvorbě článků o Tajemných místech?
Hlasujte v anketě, která se nachází níže, o jakém místě byste si nejraději přečetli příště
a které bych měla navštívit! Pokud máte návrhy na další místa, která stojí za to vidět
a energeticky prozkoumat, prosím, napište mi vaše nápady do vzkazníku níže! Děkuji :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaké místo bych měla navštívit pro následující třetí článek o Tajemných místech?

Zříceninu hradu Gutštejn 10% (3)
Zříceninu na Andělské hoře 23.3% (7)
Loketský hrad 20% (6)
Loketský hřbitov 13.3% (4)
Jáchymovský hřbitov 13.3% (4)
Zlověstné lesy mezi obcemi Božičany a Jimlíkov 20% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama