Kameny v lese za Novou Rolí

19. dubna 2011 v 21:19 | Mína La Voisin |  Tajemná místa
První článek ze série "Tajemná místa". Jako úplně první jsem vybrala místečko, nasycené tajemnou, vrtkavou energií vílích sil a zároveň naplněné posmutnělou, melancholickou náladou zrozené z lásky, ztráty, smutku a mlžných vzpomínek. Jaké skutky a jaké síly vytvořili roušku tajemna tohoto a jiných míst? Vydejte se tedy poprvé se mnou na dlouhou cestu hledání
a poznání. Vydejte se se mnou na stezku plnou pátrání, tajemství a zvláštních okamžiků. Vydejte se se mnou za zvláštními místy, prodchnutými magií a tajemnem.


Objekt: Formace lesních balvanů
Lokalita: Nová Role/Božičany, Česká Republika
Praktické pomůcky: Tarotové karty, kyvadlo
Ostatní informace (stáří, historie, podložená fakta apod.): ?? Nikdo skutečně neví. Jedná se zřejmě o takzvané bludné kameny, které na místě zůstaly poté, co je až sem nasunul ledovec
v dávných dobách, nebo naopak zde našly své místo při jeho tání. Může se také jednat
o fragmenty větší skály, která se působením věků rozpadla, což ale vzhledem k rozmístění kamenů a k nálezu jiných, samostatně stojích jinde v lese, není příliš pravděpodobné.

Na toto krásné místo se lze dostat dvěma způsoby. Buď se prodíráte hustým porostem okolo nedávno vysázené lesní školky, nebo se škrábete do neméně zarostlého kopce. Já zvolila svou klasickou cestu - okolo lesní školky.
Přítomnost kamenné formace značí již z dálky různě rozmístěné samostatné kameny, z nichž jeden jsem zvolila jako přírodní oltář. Na toto místo nosím mléko, ovoce, sušenky a květy, abych uctila přítomné lesní duchy. Poté, co se proderete již zmíněným porostem, naskytne se vám pohled na dva stromy stojící vedle sebe tak, že vám hned při prvním pohledu evokují bránu. Jakmile touto lesní branou projdete, ocitnete se v objetí balvanů.
Mnoho lidí zde pocítilo zvláštní sílu. Jedná se o příjemné, lechtavé mrazení. Čím více se blížíte k hlavním - těm největším - kamenům, třepotavou zasněnou energii vystřídá melancholické dumání. Na každém, s kým jsem toto místo navštívila, byla tato posmutnělá melancholie znát. Chichotání, rozhovor, vše ustane. Každý se pohrouží v mlčení a každý, jako by hloubal nad čímsi, co je mu známé i neznámé zároveň. Vracejí se vzpomínky, každá zahalená do hávu láskyplné, avšak smutkem zhořklé melancholie.
Snad každý si vyzkoušel posadit se na nejvyšší kámen. Ten v zimě prazvláštně hřeje a v létě příjemně chladí. Pohled návštěvníků vždy ulpěl kdesi v dálce, někde "tam", kam hledíme pokaždé, když se nám v mysl vrátí vzpomínky na něco či někoho, koho jsme velmi milovali
a koho nám tok času nebo shluk nepříjemných situací vzal.

Začala jsem výkladem karet (který můžete vidět níže). Upřímně řečeno, zprve mne opravdu zmátl, což se mi při výkladu karet stalo za život snad jen dvakrát. Nedokázala jsem tak nějak pochopit, proč karty ukazují zrovna toto poselství. Proto jsem se vžila do situace,
že nevykládám kamenům, ale skutečné osobě. Můj výklad mi pak již dával smysl. Zdá se,
že na tomto místě se udála situace, jejíž podnět spočíval v hluboké lásce, která ovšem skončila samotou. Intuitivně bych při takovém výkladu řekla, že zřejmě se na straně mužského partnera stalo cosi, což zapříčinilo rozchod dvou velmi zamilovaných duší a láska a žal dívky zůstal na tomto místě letmo zachycen, jako když temnotou zazní ozvěna smutného vzdechu. Po chvíli mi došlo, že je dost dobřé možné i to, že na těchto kamenech zůstal můj vlastní otisk. Před několika lety jsem zde s člověkem, kterého jsem milovala, provedla láskyplný rituál, jehož obsah a význam bohužel zůstal nenaplněn, přičemž jsem se konce, který dokonce nedlouho poté nastal, a nejen jeho, ale i jiných věcí, již v té době právem obávala. To ovšem nevysvětluje melancholickou náladu, kterou jsem zde pociťovala jako dítě. Už v útlém věku jsem chodívala do lesa, sedávat na kamení, zpívat, dívat se do stromů a nechat duši plout "tam", kam jak cítím, patří. Dodnes na těchto kamenech sedávám, smutně zpívám mě neznámým jazykem. Myslím si ale, že dříve byl tento pocit "sladkobolný", jako když se vám stýská po rodné zemi. Dnes je, možná i vinou rituálu, který zde proběhl, ten pocit trpký, studený a smutný.



Co se jemněhmotných energií týče, jsem přesvědčena o jejich setrvávání na těchto místech. Kyvadlo nad všemi kameny opakovalo svůj pohyb, a vytvářelo velké, rychlé kruhy ve směru zleva do prava a to i v případě, že jsem se jej násilím pokusila rozhoupat jinak. Vždy se vrátilo do svého původního směru a rychlosti. Otáčky se zvyšovaly tím víc, čím blíže jsem kyvadlo ke kamenům přiblížila.

Poté, co jsem z místa odcházela, mne poslední ohlédnutí dohnalo k slzám. Po hlubokém nádechu a překročení "magické hranice" dvou stromů, veškerý smutek odezněl a já, poprvé
v životě, odešla bez ohlédnutí pryč. Snad to bylo pochopením toho smutku, který mne na tomto místě v posledních letech vždy posedl. Každopádně, krom těchto pocitů, se jedná o silné energetické místo. Pokaždé, když ho navštívím, odezní po dobu mého pobytu bolest hlavy, nevolnost i další fyzické projevy mého onemocnění a stejné zážitky mají i ostatní, kteří na toto místo zavítali. Pokud tedy toužíte po fyzickém uvolnění od bolesti a nemocí alespoň na okamžik, jsou lesní balvany výborným místem, kde můžete na chvíli své bolavé břemeno odložit.

Je jen pár věcí, které vás na tomto místě může rušit, ale je neobvykle snadné tyto vjemy vytěsnit. Z dálky se občas ozve zakladač a chvílemi na přilehlé cestě projede sem tam nějaký motorkář. Jediné, co by vás mohlo odradit od návštěvy tohoto místa je fakt, že se z něj jen velmi těžko odchází :)

Zde si můžete prohlédnout malé video se záznamem a fotografiemi z místa :

Dalším tajemným místem v této sérii bude Chebský kostel!!!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sheryl Sheryl | 19. dubna 2011 v 22:02 | Reagovat

Ahojky...znám moc dobře toto místo..když jsem tam byla naposledy s přítelem, jen jsme seděli a mlčeli, já se v duchu zeptala..hele nemohli by jsme jít támhle víš na ty velký kameny?..a vedle mě se ozvalo...Ano..odpověd je Ano..na co ses to vůbec ptala???.........podivné až mrazivé...zvláštní ,ale pravdivé...

2 Mína La Voisin Mína La Voisin | 19. dubna 2011 v 22:16 | Reagovat

[1]: No hlavně že na vás neskočilo prase, andílku :D
Ale vím, jak to myslíš, vím vím :))

3 StoneRose StoneRose | Web | 19. dubna 2011 v 22:20 | Reagovat

Páni vypadá to pěkně,krásný článek...tady to neznám,ale na Chebským kostelu jsem byla,tak se těším na pokračování :)
Jinak taky mám takovýhle svoje místečko-je to ten posed na louce,ted to asi blbě vysvětluju...No ale tam vždycky chodím,když mám problém nebo radost-je to tam pro mě zvláštní...Nebýt těch baráků okolo,bylo by to ještě lepší :)

4 Mína La Voisin Mína La Voisin | 19. dubna 2011 v 22:59 | Reagovat

[3]: Já myslim že znáš... byla jsi někdy u žlutý boudy v lese pod zakladačem? Cestou na starý nejdecký, za kaskádou?

5 StoneRose StoneRose | Web | 19. dubna 2011 v 23:25 | Reagovat

[4]: čéče...ted si fakt nic nevybavuju...možný to je,ale každopádně si to nepamatuju..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama