Peklo žití

8. dubna 2011 v 17:01 | Mína La Voisin |  Autorská próza a poezie
Výkřiky do ticha bez hnutí
a zlámané krky mladých labutí
a mraky dešťové na noc neodpluly pryč,
jen víc zastřely hvězdy, cukr a bič.

Květy už nevoní tak jako před lety
bezkrevná srdce zavládly nad světy
a pouště vzpomínek zasypal sníh
nezbylo tepla na pláních ledových.

A s větrem se vrací těžká mrtvá melodie
orloj už žádnou z mých vteřin neodbije
popraskal čas, zmizely ručičky v hodinách
není už důvod měřit dál tok času v tmách.

A okno v nejvyšším patře svádí mě ke skoku,
čím blíž jsem vodám, tím víc přidávám do kroku,
stojím na břehu rybníka, dívám se do hlubin,
a večer vždy doufám, že se ráno už nevzbudím.

A ti, dnes mrtví, co kdysi lásku mi dávali,
jak stín mezi starými hroby šedavě zaplály
a náhrobek té, co mé dětské myšlenky znala,
pokrývá krev, co kdysi mou se být zdála.

A vše co se děje je následkem oněch činů
na kterých nechávám jako špínu svoji vinu
ublížila jsem všem, co se mnou chtěli být
a s tímto vědomím nadále odmítám žít.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama