Květen 2011

Moje vlastní citáty 2

21. května 2011 v 10:25 | Mína La Voisin |  Autorská próza a poezie
(Postupně doplňováno)

"Jestli jsem někdy prosila božské mocnosti, tak jenom o dvě věci - Aby mě nechaly žít a nebo aby mě nechaly zemřít."

"Buď věřím všem anebo nikomu!"

"Život mě naučil nevěřit."

"Zkušenost mě naučila váhat."

"Co naznačuji? Nic. Možná ale všechno."

"Nesoudím nikoho, neboť nejsem soudce. A díky tomu smím být zaujatá a nenávidět, koho se mi zachce."

"Lepší je věřit nepříteli, než člověku, co mluví o lásce. Nepřítel totiž většinou alespoň dodrží to, co na začátku sliboval."

"Nehodlám nadále krmit hady, kteří mě pak při nejbližší příležitosti kousnou do ruky."

"Kdo nevěří, méně trápení zažívá."

"Příliš alkoholu muže = hořký pláč ženy."

Moje vlastní citáty

5. května 2011 v 17:19 | Mína La Voisin |  Autorská próza a poezie
"Existuje několik druhů lidí. Ti, na které zapomenout nechceme, ti, na které zapomenout musíme a ti, na které zapomenout nechceme, ale musíme..."

"Láska může být jako jezero. Hluboké, tajemné, oslnivé. Láska může být jako řeka. Dravá, rychlá, jiskřivá. Láska může být jako rybník. Stálá, plná života. I když, co na tom? Stejně neumím plavat."

"Někdy dáte někomu všechno, co máte, i když víte, že by vás tím pak mohl zničit. Proč? Protože víte, že když vás zničí, udělá pro sebe to nejlepší, co mohl..."

"Chceme-li změnit svět, změňme sami sebe a ne přírodu!"

"My, naše myšlenky, náš svět, my zanikneme a co zbyde, budou jen legendy. A nakonec i každá legenda bude pohlcena v čase. A tak zmizíme a poselství naší milosrdné Bohyně Matky už nebude mít význam a lidé se odvrátí od starých obyčejů, které budou postupně umírat, až jednoho dne, kdy slunce ráno osvítí tuto zemi, pradávné tradice budou navždy zapomenuty a s nimi i vše dobré a čisté, co tvořilo krásu tohoto světa."

"Možná, že to, co miluji, je stvořeno ze sněhových vloček. Neboť vždy, když si myslím, že to pevně držím, v příštím okamžiku se to rozplyne."

"Zapoměli jsme na naši minulost... a to nás bude stát naši budoucnost!"

"Život je jako přesípací hodiny, co jsou přilepené k desce stolu."

"Je tak lehké začít milovat... A je tak těžké, byť člověk v srdci je bolestně zklamán, přestat..."

"Život mi moc prostoru pro smích nechce dát... však když moji drazí se smějí, i mě něco nutí se umívat..."

"Buď mým vampýrem - já budu Tvým dárcem. Buď mým jedem - já budu Tvůj lék. Buď mým hrobem - já budu Tvé uzdravení. Buď mým stmíváním - já budu Tvůj den. Buď mým prokletím - já budu Tvé vykoupení. ...A buď si klidně ďábel... já budu Tvým strážným andělem..."

"Nevěřme těm zaslepených, jenž hlásají učení zla, zahalené v hávu spravedlnosti, neboť na jejich rtech ulpěla veškerá špína světa."

"Dříve lidé bývali... čistší. Dnes jsou to zrůdy. Vlastně... Zrůdy to byly pořád, jen dnes se o tom víc mluví."

"Nejhezčí je vědět, že ten, pro koho žijete, žije pro vás... A být si jisti láskou s každým novým nádechem... A vědět, že vaše srdce netluče jen tak pro nic za nic, že bije pro rty, které se usmívají jenom pro vás. A pro dlaně, co vás pohladí. Dokud má člověk tuhle jistotu, tak ještě stojí za to nevzdat se, vzchopit se a i když to třeba nejde, tak zkoušet žít. A já to zkusím..."

"Raději budu věřit stromům, než lidem!"

"Lidé jsou ubohá stvoření a od těch, co mlčí se máme hodně co učit. Lidstvo je přesvědčeno, že stojí nad přírodou, přitom matička příroda luskne a je po nás. Lidé by se měli naučit, že přírodu a to co vytvořila, je třeba mít v úctě, ať už jde o zvířata, kytky, stromy, elementy, protože my jsme z toho stvořeni a taky nás to může hezky rychle zahubit. Všichni jsme si rovni, ale lidi jsou omámeni svojí teorií o vývoji druhů a nadřazenosti..."

"Nač jíst? Smrt dostihne i toho, kdo není hladový. Nač jsou peníze? Smrt si vezme i toho, kdo je bohatý. Nač zdraví mít? I zdravého smrt jednou skolí. Jen milován být. Neboť kdo nepoznal, jaké je dostat špetku lásky, ten ani nikdy nežil."

"Srdce naléhá "Miluj!", Instinkt našeptává "Nevěř..." A mozek říká "Děte do p*dele, já mám svý práce dost!" :D "

"Jsou lidé, přemýšlejících o otázkách důvěry. A pak znám člověka, přemýšlejícího o jistotě nedůvěry. A tak nějak nevím, které přemýšlení je horší."

"Můj muž je unavený. Zdá se, že mu schází pár hodin spánku. I já jsem unavená. A zdá se, že mi schází pár hodin života."

"Stromy šumí píseň svou,
že jen tváře, co mlčí
jsou schopné věnovat lásku nezměrnou.
Lidé to neumí, neb mají duši nízko,
proto směj se těm, co umí jen lhát
...a drž se těch, co tě chtějí mít blízko.
Listí tu ševelí, jak vítr mu zpívá,
že ten kdo chce nejvíc vždy nejmíň mívá...
Kapkami z deště dnů chce svět najevo dát -
ať květ nebo strom, příroda neumí lhát."

"Fyzicky jsem na tom tak, že kdybych byla kus srnčího, tak mě myslivci radši zastřelej, abych se netrápila."

"Buďme chytří, blbců je dost!"