O lidských ženách z rodu Sídhe

12. července 2011 v 15:17 | Mína La Voisin |  Autorské články
ONI mají mnoho jmen. Sídhe, Elfové, Víly a Skřítci, přírodní duchové, Ti Krásní, Ti z lesů, Túatha Dé Danann, Starý národ, Kouzelný lid, Malý nebo Dobrý národ. Proplouvají bájemi, mýty, příběhy a pohádkami. Proplouvají časem, neviděni, nepoznáni. Snad jen vyvolení smějí občas zahlédnout cíp jejich šatů či zaslechnout jejich zvonivý smích za soumraku. Existují ovšem i lidé, kteří, aniž by byli vyvoleními smrtelníky, se smějí s těmito bytostmi spojit, rozmlouvat s nimi a stát se jejich přáteli. Ne proto, že by ve skrytu duše byli dobrými lidmi, ale proto, že ve skrytu duše lidmi nejsou. Existují tací, kteří do našeho světa patří jen z jedné části. Ta druhá stále dlí po boku těch, jenž nepozorováni sídlí na prahu naší existence, na druhé straně. Vyslanci Elfů, víl, skřítků, nebo Sídhe, chcete-li, jsou všude po světě.

Chcete-li zjistit, zda jste Vy nebo některá z žen ve Vašem okolí převtělenou vílou, máte možnost zkusit test na odkazu


Není jich mnoho, přesto, máte-li štěstí, můžete na ně narazit, seznámit se s nimi, spřátelit se, zamilovat se a založit rodinu. Takový život po boku ženy ze Kouzelného lidu je sice příjemný, leč skýtá mnoho nástrah, které dokážou překonat a vydržet pouze ti, jenž velmi milují. Těm se Sídhe dokáží stonásobně odvděčit. Vnitřní síla a neoblomná láska a něžná péče bude to, co vás bude držet při životě. Za ty, jež milují, by bojovaly do posledního dechu.

Opustíte-li je, jen těžko už podobnou mezi lidmi najdete. Lidskou Sídhe se stávají především ženy a už se tak narodí. Rodí se matkám, které také patří ke Kouzelnému národu, nebo byli vybrány. Většinou se nacházejí mezi "vymodlenými dětmi", jelikož matky, které si velmi přejí mít dítě, ale nedaří se jim to, se často upínají k prosbám k přírodě. Mnoho lidských Sídhe se za celý svůj život o svém původu ani nedozví. U některých je kouzelné cítění slabší, u některých vyvinutější. Většinou lidskou Sídhe potkáte v přírodě, zadumanou, zahleděnou ,,někam", nebo jak krmí toulavá zvířata, neboť umí velmi dobře komunikovat se zvířaty a zvířata přitahují. Lidské Sídhe jsou štíhlé a krásné, vlasy mají podle dochovaných příběhů buď velmi světle blonďaté (někde se píše, že bílé) či tmavě rezavé/měděné. Jsou talentované, umějí zpívat, tančit, malovat, psát, tvořit... Jsou nadány pílí, trpělivostí, schopností se učit. Častokrát umějí mluvit mnoha jazyky. Několikrát za život se těm více vnímavým může při velkém duševním vypětí či stresu stát, že na okamžik dokáží promlouvat či zpívat v jazyce, který vůbec neznají. Je to pozůstatek starých jazyků, jež jsou dnes již zapomenuty a zapovězeny. Lidské Sídhe milují přírodu a zvířata, milují zemi. Dokáží se naladit na vibrace stromů a květin, rozmlouvat s nimi nebo alespoň rozeznávat jejich pocity. Neuvěřitelně se dokáží naladit na hudbu, především instrumentální díla.

Krásné, dobrosrdečné, milé a ochotné Sídhe v lidské podobě však život sám tolik netěší. Ačkoliv pomáhají druhým a častokrát nic nežádají a ani neočekávají, jim samotným je těžko pomoci. Mívají pocit, že sem nepatří, že jejich domov, rodina a život je někde jinde, někde... ,,tam" a tento pocit je opodstatněný. Mnoho lidských Sídhe tento pocit neunese a pokusí se o sebevraždu. Přežijí-li, čekají je další překážky... Lidské Sídhe bývají často nemocné, ať už se jedná o klasická onemocnění či jiné choroby. Má to své opodstatnění. Jsou to křehká stvoření. Ve svém světě se mohou dožít mnoha let, jenže život v našem světě je velmi vysiluje a vyčerpává. Lidské Sídhe jsou často unavené a mnohým z nich je diagnostikován chronický syndrom únavy. Tento obtížný stav překonávají často jen díky své vůli či lásce druhých, kterou velmi potřebují. Potřebují také pochopení, klid, toleranci. Mají velmi křehký zažívací systém a velmi často je trápí problémy s trávicím traktem, ať už jde o střeva či žaludek, jelikož se jim těžko zpracovává klasiká lidská potrava. Tyto problémy jim velmi znepříjemňují život. Raději se tedy svému okolí straní. Umírají buď velmi mladé a záhy, či se dožívají opravdu vysokého věku.

Ačkoliv by se tak neoznačily, díky nim svět ještě stojí na nohou, neboť umí velmi pomoci přírodě. Bohužel, lidských víl na světě ubývá. Tak, jak umírá matka země, umírají i ony. Na svém těle i na duši cítí obrovskou bolest přírody, která může být také příčina jejich problémů, neboť jsou s přírodou velmi spjaté. Funguje to zřejmě na podobné bázi jako symbióza dryád a stromů. Zemře-li strom, zemře také dryáda a naopak. Odhadem se na zemi vyskytuje přibližně okolo 100 - 150 tisíc těchto vzácných, nádherných bytostí, což je v porovnání s naší početnou lidskou společností opravdu pouze zlomek populace. A až zemře poslední lidská víla, přestane fungovat i zbytek toho, co nazýváme světem a přírodou. Přitom by zřejmě stačilo jen uvědomění, že pokud přestaneme ubližovat našemu světu a jeho bytostem, máme ještě šanci naši Zemi vyléčit.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama