Pohanství

12. července 2011 v 17:15 | Mína La Voisin |  Autorské články
Pohanství, neboli také paganismus, vzniklo z latinského slova "paganus", což znamená venkovský. Pohanství je výraz používaný dnes především v křesťanské kultuře v podstatě pro veškerá náboženství mimo křesťanství. Jedná se o náboženství a kulty, které uznávali především staří Germáni, Slované, Keltové a jiné evropské národy.


Slovo "pohan" se používá buď obecně ve významu jinověrec, nebo nekřesťan, v některých případech i přeneseně jako urážka vztahující se k domnělému "barbarskému a nemorálnímu jednání" pohanů. Toto užití pramení zřejmě z původní náboženské nesnášenlivosti křesťanů a vyznavačů starých náboženství. Pod pojmem pohanství souhrnně poznáme náboženství Aztéků, Egypta, Keltů, Slovanů, Germánů, Seveřanů, Řecka, Říma ale také staré Ameriky. Dnes se toto obnovené pohanství nazývá jako Novopohanství (též neopohanství nebo neopaganismus). Je to označení široké škály nových náboženských hnutí a směrů, které jsou inspirovány pohanským náboženstvím, nebo se snaží o jejich znovuoživení. Tato hnutí jsou značně rozdílná jejich spojujícím prvkem je právě inspirovanost náboženstvím "překdkřesťanské Evropy" i jiných světadílů. Jestliže je pohanstvím myšleno zaniklé náboženství, novopohanství je pak jeho obnovená varianta. Některé zdroje však uvádí, že pohanství se dochovalo v přímé linii a tudíž nelze mluvit o znovuobjevení. Novopohanství se mnohdy zabývá problémy dnešního světa jako je feminismus, ekologie apod. Zajímavostí je, že roku 1971 byla založena Pohanská federace, která se snaží přiblížit pohanské náboženství veřejnosti.

Neopohanství se dnes také označuje jako proud rekonstrukcionismu. Rekonstrukcionismus je náboženský směr, který se snaží navázat na předkřesťanská náboženství a obnovit jejich praktikování v současném světě. Dělí se na mnoho směrů, které spolu ve skutečnosti, krom základní myšlenky, nemusí mít nic společného, proto se o rekonstrukcionismu nedá mluvit jako o jednotném směru, ale jde spíš o souhrnné označení několika náboženských směrů, které vykazují společné znaky.

Křesťanství magii zavrhovalo, protože mělo strach. Jistě již spoustě lidí bylo nápadné, že svátky a symboly, které křesťané propagují, jsou i znaky pohanství. Je to proto, že křesťané tyto symboly převzali, protože nemohli podat lidem něco úplně nového, co lze snadno zapomenout. Bylo třeba budovat na již položených základech.


Wicca, magie, čarodějnictví

Mnoho lidí si myslí, že čarodějnictví a Wicca je to stejné, ale mýlí se.
Čarodějnictví je pohanské náboženství, staré kolem 25 000 let. V těchto dobách, lidé, ještě i pravěcí, věřili v magii, jako nadpozemské síly (zemětřesení, bouře, déšť). Nechápali a nerozuměli těmto přírodním projevům a proto si je představovali jako díla bohů, bytostí řídících tento svět.Uctívali tak starodávné bohy a obětovali zvěř, úrodu. Již v raných dobách byla praktikována magie, a to magie sympatetická, která je založena na předpokladu, že věci na sebe navzájem působí na základě skrytého vnitřního souladu. Věřilo se, že podobné věci mají podobné vlastnosti, že podobnost přitahuje podobnost. Proto lovci v dávných dobách malovali na stěny vyobrazení lovu nebo vytvořili a "zabili" hliněný model zvířete, které mělo být uloveno, ve víře, že skutečný lov bude probíhat stejně.

Čarodějnictví je založeno na víře, že již pouhá myšlenka a vůle člověka může jistým způsobem ovlivňovat chod přírodních zákonů, byť omezeně. Víra v to, že myšlenka, posilněná rituálem nebo zaříkáním, je velmi silná.

Čarodějnictví přecházelo staletí i tisíciletí a ještě stále žije. Je všude mezi námi, jen ne všichni si jej chtějí připustit. Například ve středověku probíhaly takzvané hony na čarodějnice. Docházelo k masovému upalování, věšení, topení, mučení a pronásledování lidí. Vše vyvolala církev, která se bála, že by přišla o své postavení mezi lidmi, jelikož bylo snažší dojít si pro bylinky a úspěšně tak léčit nemoci, než jít do kostela, platit a modlit se. Bylo tedy třeba odstranit léčitele, bylinkáře... V těchto dobách si nikdo nemohl být jistý tím, že nebude obviněn. Častokrát docházelo přímo k vyhlazování některých skupin lidí. Stačilo být trochu odlišný a bylo jasné, že vstupenku do křesťanského pekla máte zajištěnou. A nemuselo jít ani o člověka ošklivého, nebo přímo o babku kořenářku, stačilo, abyste byli mimořádně úspěšní, měli černou kočku, zvětšené mateřské znaménko, tmavé pihy, srostlé obočí, rusé vlasy, bledou kůži nebo mít někoho takového mezi příbuznými... Lidé, kteří se nenáviděli, se udávali navzájem. Udat vás mohl kdokoliv, soused, přítel i nepřítel, dokonce i Vaše vlastní rodina.

Čarodějnictví se dnes nesprávně dělí na magii bílou a černou, jak si spousta lidí myslí. Je to však rozdělení až z dob moderních. Dříve se čarodějnictví nedělilo, pracovalo na stejném principu, jako vše okolo nás. V přírodě stálo vše vedle sebe, šlo ruku v ruce, život, smrt, láska, nenávist, lidé, zvířata, rostliny... Pokud by se však "dnešní" magie dělila na barvy, jde poté o rozdělení na magii bílou - takzvanou magii dobrou, pod níž je zahrnuto například léčitelství; magii černou - takzvanou magii "zlou", pod níž spadá třeba magie homeopatická a kontaktní (využívá se předmětů, které byly v kontaktu s osobou, na níž je prováděn rituál), jejichž nejlepším příkladem je voodoo, magii červenou - což je magie, využívající k posilnění energie sexuálních rituálu, spadá sem například i tantra a magii zelenou - takzvanou přírodní, což je například bylinkářství.

Čarodějnictví uznává především Velkou Bohyni, matku všeho a všech, která dává úrodu a dobro. Je symbolizovaná jako žena, procházející třemi období života - mládím, kdy rozdává energie, dobou plodnosti, kdy rodí děti a stářím, dobou moudrosti, kdy sleduje osudy všech svých potomků. Bohyně se poté převtěluje, reinkarnuje, aby začala opět jako dívka. Je zde zastoupen také bůh, ale je pouze zástupcem plození, pomáhá Bohyni otěhotnět a je smrtelný.


Wicca je poměrně mladé hnutí, jelikož byla založena Geraldem Gardnerem někdy v polovině 20. století. Wicca znamená moudrý nebo moudrá, je však také označením pro čaroděje a čarodějnice ve staroangličtině. Wiccané uctívají dualitu, to znamená že musí být zastoupen mužský i ženský aspekt. Wiccané tedy uctívají jak Velkou Bohyni matku, tak i Boha, který je na stejné úrovni jako Bohyně. Bohyně by bez něj vůbec nemohla rodit a plodit. Bůh, nazývaný Otcem, Pánem Lesů, Cernunnosem, Zeleným mužem, je vyobrazován jako muž s rohy a listy okolo tváře. Rohy má proto, že ve starých dobách měla většina lovné zvěře taktéž rohy. Křesťané pak z tohoto boha, který symbolizoval Otce, kosmos, lov, přežití a byl mužem Bohyně utvořili protipól svého Boha - ďábla.

Wicca není pro lidi praktikující samostatně magii, wiccané jsou lidi, kteří se sdružují ve společenství, takzvaných covenech, které mají stanovenou přísnou hierarchii. Jsou zde 3 stupně zasvěcení. Nevýše jsou zde kněz a kněžka, kteří zastupují zde na zemi Boha a Bohyni. Podle nich se řídí chod covenu. To oni rozhodují o všech záležitostech, koho přijmout do covenu,jak budou probíhat rituály...Pod nimi je Panoš a Panna. Ti mají praktické úkoly, jako připravovat rituály a starat se o osoby, které čeká zasvěcení. Zbytek osob, působících v covenu jsou souhrnně nazýváni jako bratři a sestry. Wicca je tradice mystérií a není otevřená veřejnosti. Za utajenou součást se považuje zejména Kniha stínů,nebo lépe řečeno rituály covenu,které jsou v ní zapsány, významy symboliky, přesná podoba rituálů, způsob provedení rituálů, jméno jednotlivého covenu a celá řada dalších skutečností. Zároveň není dovoleno sdělovat jména členů covenu, které dostává každý člen při zasvěcení, protože Wiccané věří, že pokud někdo zná vaše tzv. magické jméno, může vás napadnout a ublížit vám například při voodoo stejně tak dobře, jako kdyby měl něco, co obsahuje vaše DNA nebo fluidum. Utajení je ritualizováno přísahou v rámci iniciačního, přijímacího obřadu a je striktně vyžadováno. Za tajné se nepovažují obecné základy a ilustrační rituály, které najdeme v literatuře či na internetu.

Dnes je známo několik Wiccanských kultů, které pod sebou mají množství covenů. Mezi nejznámější tyto kulty patří například Alexandrovská Wicca, Deboranské Čarodějnictví, Dianická Feministická Wicca, Gardnerovská Wicca, Pecti-Wicca a Seax-Wicca.

Pokud by se mělo mluvit o filozofii čarodějnictví, není to náboženství plné temnoty, jak jej předkládá křesťanství. Zatímco křesťanství nabízí pouze posmrtné štěstí a spásu, čarodějnice a čarodějové věří, že je možno dosáhnout štěstí již zde na zemi. Církev nabízí pouze nebe a peklo, čarodějnictví věří v reinkarnaci a možnost tak pokračovat v tom, co jsme započali v minulém životě, nebo zlepšit to, co se nám nepovedlo. Církev hlásá, že bůh je jediný a svatý, čarodějnictví říká "Ty sám jsi svým Bohem". Čarodějnická kultovní hudba je plná života a radosti, což kontrastuje s křesťanskými žalozpěvy. Čarodějnictví a všechny jeho formy jsou náboženstvím přírodním. Je třeba být v souladu s přírodou a ne být nad ní. Všechno na světě vzniklo z pěti prvků, země, vody, vzduchu, ohně a duše. Je tedy třeba tyto elementy mít spíše v úctě a být jim vděčný za to, že smíme být na živu a ne se je snažit ovládnout. A pokud země je naší matkou, je špatné ji ničit, brát si od ní její dary a nedávat jí nic na oplátku...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 origtricka origtricka | Web | 8. prosince 2011 v 11:10 | Reagovat

Zdravim. Mrkni na můj blog, ta nabídka by tě mohla zajímat

2 Anet Anet | E-mail | 3. února 2013 v 0:42 | Reagovat

velmi dobře napsané...

3 Mína La Voisin Mína La Voisin | 27. února 2013 v 18:17 | Reagovat

[2]: Děkuji :)

4 Smithf457 Smithf457 | E-mail | Web | 15. září 2016 v 16:10 | Reagovat

Wow, superb blog layout! How long have you been blogging for? you made blogging look easy. The overall look of your website is wonderful, let alone the content! afbadedgabdfebdg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama