Sanguinariani - Nekonečný hlad po krvi část 2.

12. července 2011 v 14:06 | Mína La Voisin |  Autorské články
Sanguinariani - nekonečný hlad po krvi část 2.
A co vědecký názor na tuto"upírskou problematiku"? Odpověď zní vampyrismus,
virus V5 nebo Renfieldův syndrom. Vampyrismus je vědecké, nebo spíše lékařské
označení pro poruchu osobnosti, kdy se člověk cítí být upírem, fascinován upíry
a pitím krve, mnohdy ji však nepožije. Vampyrismus je stále diskutovaným a málo
probádaným tématem.


Oproti tomu Renfieldův syndrom neboli také klinický vampyrismus je vědecky
potvrzená duševní porucha, někdy se tomuto syndromu poněkud vtipálkovsky
říká "Syndrom vědecky potvrzených upírů". Jedná se o psychický defekt, jež může
přerůst až ve vážnou psychickou chorobu. Člověk postižený Renfieldovým syndromem
pociťuje nezvladatelnou chuť na krev - spíše lidskou než zvířecí a není takřka schopen
ji ovládat, především v pozdější fázi průběhu svého onemocnění. Člověk se s touto
poruchou buď již narodí, nebo se v něm probudí po traumatickém zážitku
(např. autonehoda, zranění, těžký porod, ale i po psychických traumatech, jako
je týrání či psychická šikana). Člověk není schopen se s touto situací vyrovnat
a především sejejí následky projeví v útlém věku (většinou dokonce bezprostředně
po zážitku). Situace může být následovná - dítě se zraní při na hřišti utrží krvácející
ránu, ať už menší nebo větší, je značně vystrašeno či šokováno. Krev si olízne či
vysaje a zjistí, že mu tento způsob pomohl vyrovnat se se stávající traumatickou
situací, že mu krev třeba i chutná či že pití krve může být vzrušující. Nemusí to ještě
poukazovat na duševní vadu, ale časem to v ní může přerůst.

Renfieldův syndrom prochází třemi fázemi, což jsou:
1) Pití krve vlastní (člověk se zraňuje záměrně za cílem pít svou krev)
2) Pití krve zvířat (především těch malých, za účelem ochutnat jejich krev či
pojídat jejich syrové maso)
3) Pití krve lidské, ovšem cizí, ne vlastní (Poslední stadium tohoto syndromu.
Jedinci již nepostačuje krev vlastní či zvířecí, saje krev příbuzným, přátelům,
partnerům či dokonce náhodně vybraným cizím lidem, které si vytipuje především
v baru, osobu opije a pak snadno získá krev. Takto postižený jedinec je dokonce
schopen vloupat se do krevní banky či za účelem napití se dokonce vraždit.)
Puzení k pití krve u těchto jedinců bývá doprovázeno sexuálním vzrušením,
dá se tedy také hovořit o jisté formě fetišismu a obsedantně-kompulzivního
chování. Mnoho masových vrahů se posléze přiznalo k zálibě v pohlížení
či dokonce k ochutnávání krve svých obětí. Několik jedinců bylo také zatčeno
přímo z důvodů vražd, kterou spáchali za účelem vypití krve svých obětí.

Naproti tomu je Virus V5 (je znám také pod označením K-17) dosti nový
pojem. Přítomnost tohoto viru v lidském těle je vzácná, proto jí věda zatím
nevěnovala tolik zájmu. Vědci, zabývající se vampyrismem a Renfieldovým
syndromem, podotýkají, že v tomhle případě by legendy o upírech nemusely
být tak nepravděpodobné. Virus V5 pozmění celé DNA a začne genetický materiál
ukládat jako RNA, který je včleněn do hostitelské buňky. Virus poté přebírá její funkci
či ji mění nebo adaptuje její DNA. Vždy se však při procesu dělení hostitelské buňky
vytváří nová kopie DNA spolu s vlastními geny a virus se šíří. Virus V5 také sdílí několik společných vlastností s virem chřipky a HIV. Rozdíl je především v inkubační době,
ta je u HIV až několik let, kdežto u V5 propuká nemoc téměř ihned a účinky či důsledky
jsou vidět především na imunitním systému. Virus V5 je také dědičný. Vzhledem k tomu,
že virus se přenáší z rodičů na děti, je prý možné, že existují celé příbuzenské klany,
nakažené touto chorobou. Jde o chorobu, která je známá sice od starověku, ale nebyl
znám její původce. Teprve moderní věda začíná přicházet na kloub těmto záhadám. Pozoruhodná je i myšlenka, že na genetické změny působí i drogy, například Thalidomid
(který právě obsahuje substanci K-17), nebo LSD. Kombinace těchto změn, spolu
s oslabením organismu může údajně změnit celkově DNA nakaženého člověka
a proces pokračuje dědičnou formou v dalších pokoleních. Odborníci hovoří i o spící
formě viru V5, která dřímá v dítěti od novorozence po období puberty, kdy se
působením katalyzátoru v podobě zvýšené produkce růstového hormonu probudí
a začne se aktivně rozmnožovat. V mnoha případech, tak jako u jiných nemocí,
se dětský organismus dokáže s nákazou vyrovnat a virus zůstane ve spícím stadiu.
Velké rozpory panují kolem dalších forem přenosu viru, tedy napadením imunitního
systému prostřednictvím aplikace nakažené krve. Také zde záleží na dispozicích
každého jedince, zda nákaze podlehne, či ne. Tady platí, že dotyčná osoba musí
být geneticky méně odolná na virus V5. Objev nového viru vyvolal velkou polemiku
ve všech odborných kruzích. Jedni jej považují jen za určitou modifikaci viru AIDS,
jiní hovoří o zcela novém viru, který dřímá skrytě v nemalé části lidské populace.

A proč ten název - "upíří virus"?? V5 působí díky unikátnímu genu, který mají lidé zakódován
ve své genetické stavbě. Účinky nového viru byly zkoumány a vědci dospěli k ohromujícím závěrům.
U nakaženého člověka způsobuje řadu průvodních jevů, které jsou připisovány upírům,
jako rozvoj duševních schopností, fyzická síla, světloplachost a především schopnost
bez potíží strávit lidskou či zvířecí krev.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama