Svět za světem - existence jiných dimenzí

12. července 2011 v 16:47 | Mína La Voisin |  Autorské články
Prý existují jiné světy. Jiné planety, obydlené inteligentní formou života.
Prý se vesmír pořád rozpíná do nekonečna.
Prý nejsme ve vesmíru tak úplně sami.

A co když ani ten vesmír není tak úplně sám?

Možná existují jiné světy, jiné dimenze, jiný prostor, než jaký je naše lidstvo po své omezené spirituální stránce schopno vnímat. Existuje něco, jako je druhý svět? A nebo více světů? Něco jako svět, který odráží ten náš a nebo se od něj zcela diametrálně liší, ačkoliv existuje těsně za tím naším?

Existuje svět za světem?



Značná část populace tvrdí, že existence paralelních realit je holý nesmysl. Jistě, my vidíme náš svět, stromy, které na jaře kvetou, vnímáme vůni nedělního oběda, který zakrátko také sníme, existujeme tady a teď. Myšlenka světa, který tak docela nevidíme, je nereálná, nesmyslná, ba dokonce pobuřující. Nahlodává naše "pravé a jediné" vidění světa. Stejně jako Platón kdysi vytvořil mýtus o jeskyni, kdy vězni, trávící svázáni čas zády ke vchodu pozorují stíny na stěnách před sebou a věří, že ty jsou skutečným odrazem reality, i my žijeme v takové veliké jeskyni, s rukama svázanýma za zády hledíme na kamennou zeď před sebou a stíny, které se nám míhají před očima považujeme za reálné vyobrazení skutečnosti.


Existují však důkazy, a není jich málo, že za naší jeskyní existuje ještě nějaký další svět, možná i vícero světů, jejichž odrazy vidíme ve formě našich "Platónských stínů". Má myšlenka spočívá ve "Světu za světem", tudíž v jakési paralelní sféře bytí, která se těsně dotýká té naší a čas od času se s ní prolne natolik, že my máme možnost nahlédnout do jiného světa, než je ten náš a obyvatelé toho jiného světa zase mají šanci nahlédnout k nám. Svět za světem je něco jako mýdlové bublinky. Je jich mnoho vedle sebe, všechny jsou na sebe "nalepené" svými duhovými stěnami. V místech, kde jsou bubliny spojeny, můžeme, pokud se podíváme skutečně z blízka, zahlédnout, jak se mýdlo prolíná skrz obě stěny, barevně tančí a vytváří hýbající se obrazce. Stává se také, že bubliny se spojí tak, že větší pohltí menší. Menší uvnitř velké zanikne a voňavý opar pěny do koupele zůstane uvězněn uvnitř té větší. Není tedy možné, že takovéto mýdlové bubliny existují i v podobě našeho a jiných světů? Že v okamžiku spojení stěn dvou či vícero bublin se nám naskytne příležitost nahlédnout z naší duhové kuličky do té druhé? Zvlášť když stěna je tak tenká a křehká...


Dovolte mi nyní, abych alespoň několik nejdůležitějších odvětví případů, naznačujících existenci světů za tím naším světem, prošla. Je jen na vás, abyste zvážili, zda jsou pro vás tyto důkazy relevantní či ne.


1) Neviditelní kamarádi

V dětství měl malého, "neviditelného" kamaráda snad každý. Rodiče se připlíží do dětského pokoje, protože mají pocit, že jejich dítě si povídá samo se sebou. A ejhle! Jejich dceruška či synek sedí na zemi, dívají se přímo před sebe do prostoru, jako kdyby někoho pozorovali a zaujatě hovoří s "nikým". Dokonce na zjevně konkrétní, občas velmi zvláštní téma. Tento moment rodiče zpravidla vyděsí. Co když jejich dítě, které jim tvrdí, že ten neexistující přítel je skutečný, trpí halucinacemi nebo schizofrenií? Psychologové dnes řeší jen některé případy neviditelných kamarádů, a to v momentech, kdy neviditelný kamarád narušuje vývoj dítěte či jej odvádí od jiných, důležitých činností, napovídá mu při tropení lumpáren apod. Pak je neviditelný kamarád označen za škodlivého a je dítěti zakazován, je před ním zesměšňován a zpochybňován natolik, až dítě uvěří, že jeho tajemný přítel, kterého rodiče nevidí, zkrátka nebyl a není. Není však právě neviditelný přítel jeden z důkazů o existenci jiného světa, který se prolíná s tím naším? Děti se rodí takzvaně "čisté", jejich psychika a myšlení není zasaženo materializací, snahou o rozumné popsaní každého nevysvětlitelného jevu, pragmatismem ani přílišnou racionalitou. Děti zkrátka vidí, co vidí a to co vidí dokáží také věrně popsat do nejmenších detailů. Popisují víly, skřítky, jim podobné, jen trochu jiné děti či bytosti, kterých by se dospělý člověk, pro nějž je existence takovýchto tvorů nepřípustná, dozajista vylekal. Pro děti však nejsou tyto bytosti zlé, naopak, jsou velmi přívětivé, milé, hovorné, chtějí si povídat, hrát, věnují dítěti pozornost, neboli stručně řečeno jsou takové, jaké si dítě vroucně přeje, neboť každý tvor v jeho útlém věku potřebuje a zasluhuje náležitou pozornost, kterou mu takový neviditelný přítel dopřává. Jenže neviditelný přítel je neviditelným pouze pro "dospělé", lidi, "nakažené" společností, rozumovým poznáním a pohrdáním veškerých kouzelných, magických a nadpřirozených jevů. Děti mají obrovský dar, který zaniká s postupem času, zvláště pak nedokonalou spirituální výchovou. Je zázrakem, pokud si člověk dokáže své vnitřní dítě uchovat. Děti, a zvláště ty malé, nemají potřebu ani důvod lhát tak, jako to dělají dospělí. To, že něco zahlédly a přiběhly s pláčem do ložnice rodičů s tím, že mají v pokoji bubáka, není zásluhou pohádek, co jim tatínek četl před spaním. Děti skutečně mohly zahlédnout náznak paralelního světa, světa za světem, dimenze, kde žijí tvorové natolik odlišní od našeho pojetí lidskosti, že je tento výjev mohl, a zřejmě také dozajista musel, vyděsit.

2) Mariánská zjevení, Marie v Lurdách, zjevení světelných bytostí

Tyto zprávy přicházejí především z křesťansky zaměřených oblastí světa. Je to očekávatelné, křesťanství je stále jedno z nejvíce rozšířených náboženství a pokud pomineme skandály, které provází jeho působnost, původní mírumilovná, ačkoliv velmi utopistická, myšlenka lásky, tak jak byla předložena Ježíšem, je velice krásnou myšlenkou. Též křesťanské desatero obsahuje dokonalý mravní kodex. Kdybychom se jím všichni řídili, naše společnost by zajisté žila jinak a těšila se z jiných hodnot, než jen z těch materiálních. Proč zde ale zmiňuji křesťanství. Vzhledem k tomu, že křesťanů, jakožto spirituálně laděných osob, je zřejmě stále nejvíce, jsou také "nejlepší cílovou skupinou" pro předání mírových a varovných poselství. Nehodlám tvrdit, že veškerá Mariánská zjevení jsou skutečným zjevením Panny Marie, jelikož sama křesťanka nejsem. Hodlám jen naznačit, že člověk nejsnáze přijme to, v co věří.
Mě například by Mariánské zjevení neoslovilo. Pokud by však přede mne předstoupila žena, představila se mi jako elfská bytost, uvěřila bych jí snáze, než pokud by přede mne předstoupila s tvrzením, že je Panna Marie. Vzhledem k faktu, že křesťané jsou neobyčejně početnou komunitou, jsou zároveň také zjevení křesťanských svatých a andělů jedním z nejpočetnějších. Takovéto bytosti přinášejí často velice shodná proroctví, či lépe řečeno varování. Důrazně odsuzují války, vraždy, genocidu a se vztyčeným varovným prstem prohlašují, že pokud lidstvo nepřestane s těmito prohřešky a duševně se nepovznese, bude zasaženo obrovskou katastrofou takřka biblických rozměrů. Dle mého se nejedná výhradně o křesťanské postavy, neboť jsou zaznamenány případy, kdy se nezjevil křesťanský posel, ale například pohanský bůžek, světelná bytost, víla, skřítek apod. Zdá se tedy, že kdesi existují bytosti natolik vyspělé, aby se dostaly k nám, do naší bubliny a v podobě, která je nám příjemná, tudíž uvěřitelná a tudíž ji také zřejmě více poslechneme, nám předá poselství. Možná tyto bytosti vidí do budoucna, možná katastrofu zažily a chtějí nás varovat. A tím se dostáváme k...

3) UFO, neidentifikovatelné létající objekty, únosy do mimozemských plavidel

O UFO slyšela snad celá lidská populace. K jejich zjevení docházelo zřejmě již ve starých dobách, neboť již na egyptských rytinách a dokonce na prehistorických malbách můžeme zahlédnout bytosti v oblecích, připomínajících skafandry a zobrazení prazvláštních "nebeských lodí". Dnes je vídáme také, dovolím si prohlásit, že i já byla zde, v České Republice, která je na UFO zdánlivě jaksi "chudá", přítomna sledování nejméně tří objektů, které rozhodně nebyly letadlem, družicí ani ničím, co bych dovedla připodobnit k některé z pozemských technologií, natožpak k atmosférickému jevu či padající hvězdě.

Teorií o UFO je hned několik. Může jít o pozemská, například válečná plavidla, zkoumání nových leteckých technologií v přísném utajení. Proč by ale takováto cvičení byla prováděna nad městy s několika miliony obyvatel a za bílého dne?

Dále může tedy jít skutečně o plavidla, která přiletěla odněkud z hlubin vesmíru a zkoumá nás jako mravence pod lupou.

A pak je třetí možnost. UFO je jen vyspělejší forma života z jiné dimenze, něco jako naše společnost, jen s o trochu vylepšenou technikou. Při setkání stěn mýdlových bublin světů se k nám možná mohou tyto bytosti náhodně (čemuž naznačuje zrychlování a zpomalování, nepřesná letová dráha, klesání a stoupání) nebo ale i záměrně (čemuž naznačuje například fakt, že UFO se vyskytuje opakovaně na podobných místech, provádí jakási "šetření" apod.) dostat. Nehodlám zde probírat celou problematiku UFO, to je téma, které si zaslouží vlastní úvahu a rozhodně delší a detailnější článek. Zdá se však, že UFO se najednou, stejně jako zjevení či neviditelný kamarád ukáže "odnikud", což podporuje teorii o prolínání světů. Kdyby se jednalo o plavidla z vesmíru, byla by například viděna, jak přilétají z kosmu, ať už by šlo o pozorování amatérů či zkušených astronomů apod. Ne, UFO se prostě objeví z "ničeho". Odněkud, odnikud. A stejně tak, jak se objevilo, tak také zmizí.

Co se únosů do UFO týče, je rozdíl mezi únosem, kdy si člověk něco pamatuje a kdy ne. V některých případech mají lidé "okno", třeba i několika hodinové. Vůbec netuší, co v tuto chvíli dělali. Je možné, že se dostali do jiné bubliny, kde například čas běží jinak než v naší bublině, tudíž například vteřina času jinde může trvat jako tři hodiny u nás. Pak následují případy, kdy lidé vnímají vzpomínky například na prapodivné operace, jsou jim pod kůží a v těle nalezeny implantáty z neznámých slitin a neznámého účelu. Nabízí se otázka, zda, pokud jsme například v bublině, kde čas naopak plyne pomaleji než v té naší, zkrátka jen nenarazili na bytosti, které se chovají jako my. Neboť co činíme my, nalezneme-li nový živočišný druh? Zkoumáme ho. Pitváme, podrobujeme testům, nasadíme mu čip, abychom důkladně prozkoumali jeho přirozené prostředí a normální život.


4) Zjevení "odnikud"

Před několika lety se v malé vesničce objevila dvojice sourozenců, malých dětí, jedno starší, jedno mladší. Vyšli z temné jeskyně, nechápaly kde jsou, mluvily cizím, neznámým jazykem, nerozuměly jazyku světa, do kterého se dostaly a ačkoliv byli podobné naší lidské rase, byly v něčem výrazně odlišné. Zdálo se, že pocházejí z "jiného světa". V průběhu času se sice naučily několik slov, žily pospolu s domorodci, zemřely však výrazně dříve, než odhadem stejně staré "normální děti". Kde se tato dvojice dětí vzala? Nemohla přece žít v jeskyni po dobu několika let, aniž by o nich někdo nevěděl. Přišly zkrátka "odnikud" a ačkoliv se pokusily adaptovat na naše prostředí a nějakou dobu jim náš způsob života stačil, nebylo jim dovoleno vyzradit svá tajemství. Dalšími případy jsou náhodná objevení se lidí, kteří se zdají být buď z minulosti, nebo budoucnosti.


5) Zmizení "do nikam"

Existuje mnoho zdokumentovaných případů, kdy lidé beze stopy zmizely. Jedná se například o jednotlivce, kteří zkrátka zmizí. Zmizení zahrnuje dvě odvětví - beze svědků a se svědky. Beze svědků zmizelo již spousta lidí. Jistě, dá se zde polemizovat o vrazích, kteří se podíleli na odstranění jistých osob, ale co lidé, kteří jednoduše zmizí ze svého domova? O útěku se mluvit nedá. Doklady, peníze, osobní věci, vše zůstalo na svém místě. Jen člověk, co před dvěma minutami vyšel ze dveří se prostě už nevrátí. Není k nalezení, ačkoliv jej hledá policie i v zahraničí a snaží se vynaložit veškeré své síly alespoň na to, aby o ztracené osobě získala nějaké informace. Podobný příběh se udál i v České Republice, kdy mladý muž bez dokladů, peněz a osobních věcí opustil svůj byt a již se do něj nevrátil. Dodnes není k nalezení a o jeho pobytu kdekoliv na území ČR nebo v zahraničí se vedou pouze dohady, jelikož žádné konkrétní informace zkrátka neexistují.
Dále jsou zdokumentovány případy, kdy lidé zmizeli před zraky svých přátel na výletě. Často se tak děje v prostorách stolových hor či hlubokých lesů. Jako příklad uvedu příběh party mladých dobrodruhů. Mladí muži a ženy, vesměs rodina a několik přátel vyrazili na dovolenou za přírodními krásami. Jelikož je fascinovaly především hory, vydala se skupina na průzkum stolové hory na Americkém kontinentu, dokonce vcelku nedaleko hotelu, kde přebývala. Muži se prodírali porostem a ženy je následovaly. Pak se zastavili k odpočinku. Když se zvedli a vydali se dál, najednou mladík, který šel jako první, zmizel. Zkrátka se podle slov jeho přátel rozplynul do vzduchu, zmizel "nikam".
Nemizí však pouze jednotlivci, zdokumentovány jsou případy, kdy zmizela náhle celá skupina lidí, či dokonce obyvatelé města. Za všechny takovéto situace uvádím případ, jež se odehrál v jedné eskymácké osadě. Všichni obyvatele ze dne na den zkrátka zmizeli. V osadě zanechali naprosto vše, nástroje potřebné k lovu, jídlo, oblečení, kožešiny, dokonce psy - ty však pohřbené. Lodě zůstaly uvázané u břehu. V obydlích ještě dohasínaly ohně. Nikde v okolí však po Eskymácích nezůstala ani stopa. A to nemluvím jen o živých Eskymácích. Zmizeli totiž i pohřbení obyvatelé. Mrtvá těla Eskymáků někdo vyjmul z hrobů a ty následně zasypal. Dodnes tento případ nebyl uspokojivě vyřešen.


6) Duchové, přízraky, poltergeisti

Toto téma se zdá být mimo mísu, je však možné, že duchové a poltergeisti, ač jsou to zřejmě skutečně pozůstatky zemřelých osob, nezůstaly v našem světě, pouze se k nám opět dostaly nazpět z jejich "záhrobního" světa. Teorie světů za světem totiž zahrnuje také záhrobí a posmrtný život. Každý, kdo zemřel, dostane jakousi vlastní mýdlovou bublinu, ve které nachází svůj odpočinek a zřejmě také své milované. Ti mají, každý zvlášť, také své "osobní posmrtné bubliny", které se prolínají a mísí s ostatními tak, aby se duše zesnulých mohly nadále navštěvovat. Duchové, přízraky, poltergeisti tedy nemusí nutně být v našem světě drženi nějakým skutkem, který je nutno odčinit, je možné, že se pouze "posmrtná bublina" jakousi náhodou napojila na naši "živou bublinu". Poltergeist nemusí být nutně zlým duchem, může být jen duchem, který byl již zvyklý přebývat ve své "posmrtné bublině" a v naší "živé bublině" se již necítí dobře a snaží se nějakým způsobem dostat zpět.


Jak ale vlastně světy za světem, bubliny, fungují?
Nejspíše se po spojení určitých míst bublin naruší jejich "ochranná vrstva", neboli "mýdlo z jedné bubliny může vniknout do druhé" a naopak. Není jasné, zda se stěny bublin pouze na malý okamžik "protrhnou" nebo ztenčí natolik, že je možno jimi projít a poté se opět samovolně zacelí a tudíž není možné se okamžitě vrátit zpět, či zda jsou průchody ve stěnách bublin jakousi neznámou formou síly otevírány a posléze zase zavírány.

Jak je možné, že my nahlížíme do druhých bublin a bytosti, žijící "na druhé straně" mohou vidět k nám? A proč nemáme možnost vidět do dalších bublin všichni?
Nahlížení do dalších bublin se zřejmě děje prostřednictvím jakéhosi "informačního kanálu". Něco jako když zvednete telefon a na druhé straně se ozve váš kamarád, kterého jste dlouho neviděli, protože žije na druhém konci světa, také v takové "jiné bublině", v jiném městě jiného státu, na jiném kontinentě.

Zdá se, že možnost nahlížení do jiných bublin mají prozatím jen vysoce spirituálně vyvinuté osoby, které dokonce dokáží bytosti z druhých bublin nejen vidět, ale dokonce s nimi i komunikovat ať už například automatickou kresbou či automatických psaním, nebo dokonce telepatií a mluveným slovem na stejné úrovni, jako by hovořili s osobou, sedící na vedlejší židli. Ti méně vnímaví mohou mít pocit, že se na ně někdo dívá a sleduje je, nebo zkrátka mají pocit, že je někdo přítomen, ačkoliv není vidět. Proto neodsuzujme hned všechny osoby, které o sobě prohlásí, že je někdo pronásleduje, ačkoliv po pachateli není zmínka, nebo že s někým hovoří, ačkoliv mluví do vzduchu. Takový člověk nemusí být paranoidní nebo schizofrenik.

Možná jen vidí víc, než vidíme my.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nebudovce.blog.cz nebudovce.blog.cz | 12. července 2011 v 21:24 | Reagovat

Tak tohle je velice zajímavý názor, jakože toho vim hodně, tak s tímhle jsem se ještě nesetkala, ale rozhodně na tom něco bude. Podobné téma na mém blogu. Pojď se mrknout :)

2 Mína La Voisin Mína La Voisin | Web | 13. července 2011 v 20:33 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Dle mého by to spoustu takovýchto případů vysvětlovalo, ale podle toho, co se dozvídám při komunikaci s mými duševními průvodci nejsem se svým názorem tak daleko od pravdy :)

3 Drappi Drappi | 21. srpna 2011 v 20:08 | Reagovat

originální a dle mě profesionální článek...skvělá práce vílo moje :-*

4 malisac malisac | Web | 16. listopadu 2011 v 19:28 | Reagovat

Ahoj, moc krásný blog a dess!

5 Mína La Voisin Mína La Voisin | 19. listopadu 2011 v 9:15 | Reagovat

[4]: Moc děkuju :))

6 Luna Luna | 21. března 2016 v 11:34 | Reagovat

Jsem ráda,že jsou mezi námi i lidé, kteří o věcech přemýšlí a snaží se nalézt pravdu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama