Upíři z hlediska vědecko-filosofického

12. července 2011 v 14:31 | Mína La Voisin |  Autorské články
Upíři byli většinou zkoumáni z mytologického hlediska, neboť jejich existence k nám po staletí proniká především prostřednictvím mýtů a příběhů. Vědci je odsoudili jako vymyšlené tvory z fantazijního světa, jako součást dávných mýtů, vytvořených pro postrašení společnosti či jako výplod mysli člověka, jehož momentální psychické rozpoložení neodpovídalo "normě" a tudíž viděl věci "nenormální", měl halucinace. Jenže upíři se jako "druh" objevují v takovém množství a zná je tak značné procento populace, ne-li celé lidstvo, že dnes již ani nejde se jimi nezabývat. Tak jako věda byla donucena zabývat se existencí jiných forem života ve vesmíru, zkoumáním lidské duše a pátráním po životě po smrti, nastává nyní éra, kdy je věda nucena zabývat se také jinými formami života zde na zemi, ať už se jedná o víly, skřítky, nám neznámé a dle příruček již vyhynulé tvory (jako je např. chupakabra) a nebo právě upíry.



Základní otázkou vědců a i laické společnosti je většinou dotaz "A je to vůbec možné?" Vzhledem k poznatkům, které lidstvo učinilo a které má ještě před sebou, skryté za závěsem tajemna a nedostižna, jen těžko lze na tuto otázku dopovědět slovem "NE". Jistě, spousta lidí tento názor odsoudí, neboť upíři jsou pro ně "vymyšlení". Ale z vědeckého pohledu se zdá, že přeci jen nic není nemožné. Stále častěji se nacházejí důkazy o existenci tvorů, kteří byli považováni za zástupce dávno vyhynulého druhu, objevují se nové mutace, nové vývojové větvě, svět se každým dnem dozvídá a nových výsledcích při zkoumání na poli vědy. A pokud může existovat bakterie, která vydrží tak nelidské podmínky jako je například žár v nitrech sopky či naopak mráz v arktických oblastech, proč by nemohla existovat i bytost, nám známá pod jménem Upír?

Z mytologického hlediska (pokud plně důvěřujeme v pravdivost mýtů) je velice snadné dokázat, že upíři existují. Na světě totiž není známá ŽÁDNÁ lidská civilizace, která by ve své sbírce bájí, mýtů a příběhů neměla alespoň jeden, ve které by nevystupovala upíří bytost, bez ohledu na to, zda se jedná o bytost v pojetí démona, duše mrtvého člověka či zvířete nebo božská entita. Spojuje je vždy jeden a ten stejný fakt - krev. Potřeba krve jako potravy nutné pro přežití či získávání životní energie prostřednictvím její konzumace. Za první doložené mýty, v nichž vystupuje krvežíznivá bytost, se považují především ty z oblasti Egypta, Mezopotámie, Babylonské říše, mýty Sumerů a Etrusků, což je očekávatelné, neboť tyto civilizace jsou zřejmě nejstaršími civilizacemi, které znaly písmo a měli tak možnost své příběhy zachytit. V podstatě ale nevíme, kde skutečně vznikly první příběhy o upírech, jelikož předchozí civilizace po sobě mnoho záznamů nezanechalo a navíc se neberou v potaz například civilizace, které obývaly území dnešní Ameriky, neboť jejich "nalezení" proběhlo až v éře novověku. Nemůžeme proto tvrdit, že například Lilith byla prvním upírem, jelikož nám nejsou známé dřívější představy předchozích civilizací. Upustíme-li od tématu "prvních mýtů" a zaměříme-li se na mýty o upírech jako na celek, dojdeme k poznání, že tato bytost se vyskytovala všude. Dříve se vědci snažili víru v upíry vysvětlit tím, že připodobňovali tyto bytosti k parazitům, sajících krev z lidí či zvířat, jako jsou komáři, klíšťata, některé druhy netopýrů a další. Tyto parazité se však vyvinuli nejprve v teplých oblastech okolo rovníku (díky příznivým podmínkám) a teprve s postupem času a oteplováním planety se rozšířili také do ostatních míst světa. Na mýty o upírech však narazíme i v oblastech, kde byli tito parazité neznámí, například v severských oblastech (dokonce i v mýtech Eskymáků se dá narazit na náznaky o existenci bytosti, živící se krví), kde je koneckonců i dnes výskyt živočichů, parazitujících na ostatních, minimální. Lidé proto nemohli získat inspiraci pro vytvoření této bytosti u parazitů. Zarážející je také fakt, že představy o upírech na celé planetě jsou přinejmenším velice podobné, ne-li dokonce shodné a to i u civilizací, které se při vzniku těchto mýtů mezi sebou nemísily a nemohly tak předávat své představy jiným kulturám. Všichni upíři mají shodné mytologicky popsané znaky, jako je touha po krvi, pozorování jejich existence v noci či při zvláštních astronomických a astrologických momentech. Vyznačují se silou a svými schopnostmiznačně převyšují člověka. Mytologie nezkoumá skutečnosti, pro ni prostě "jsou", maximálně si klade otázky o jejich existenci ve smyslu "kde, kdy" či o jejich božství, nadvládě nad lidmi, jejich vlivu na lidské pokolení, neboť mytologie považuje věci za "dané". Prostě existují a hotovo. Byly stvořeni něčím vyšším a větším než jsme my a tak to prostě je. Tečka.


Naproti tomu věda se dále ptá "jak". Zkoumá jevy z hlediska jejich funkce, jak fungují, jak se projevují, jak se vyvíjejí, jakou mají strukturu, jaké mají potřeby, co předcházelo jejich existenci a jak ta existence vznikla. Oproti tomu filosofie se dále ptá "proč". Hledá smysl existence, hledá smysl vzniku, smysl vývoje, smysl potřeb, projevů. Z hlediska zkoumání upírů je třeba ptát se oběma způsoby, tedy "jak" i "proč". Opírajíc se o mytologické "fakty" se proto nyní pokusím, ačkoliv jako součást laické veřejnosti, vysvětlit upírskou existenci jak z hlediska vědy, tak z hlediska filosofie. Zprvu se tedy pokusím vysvětlit a popsat body, které jsou pro upíra typické. Krev, dlouhověkost, bledost, noční život, nadlidská síla, zbystření smyslů, instinkt lovce a intuice. A v neposlední řadě sexualita a přitažlivost pro "smrtelníky". Krev byla a stále je v popředí zájmu vědy i okultismu. Krev je nositelkou života, jak z hlediska vědeckého, tak magického. Tělo by bez ní nemohlo fungovat, neboť okysličuje životně důležité orgány, především srdce a mozek, neboli dva nejzákladnější orgány, zajišťující život a fungování těla. V okultismu je krev považována za magickou látku, neboť nejenže zajišťuje život, ale je také nositelkou lidského DNA a někteří okultisté se domnívají, že je také nositelkou životní síly/energie a duše. Věda dokázala, že krev obsahuje veškeré živiny, které tělo potřebuje pro přežití, ať už se jedná o vitamíny, minerály a její další energetické hodnoty. Konzumace krve, tedy přirozené součásti těla, by se tedy jevila jako skutečně výhodná. Je výživná, je "přirozená". Víceméně veškeré dřívější kultury konzumovaly syrové maso a krev, ať už jako klasickou potravu (neboť poznaly, že krev je výživnou látkou) nebo z důvodů náboženských/okultních.
Věřilo se, že pojídáním masa a pitím krve, ať už uloveného zvířete či nepřítele v boji, do sebe přijmeme jejich sílu. Z určitého hlediska se to dá popsat jako přirozené přemýšlení, neboť výživnost krve je natolik veliká, že skutečně dodá konzumentovi sílu a energii a to téměř okamžitě po konzumaci, zatímco klasická potrava musí být složitě zpracována trávicím traktem a látky v ní obsažené se poté dostávají do těla. Pokud by se porovnala konzumace určitého množství vařeného masa (tudíž zbaveného krve a nesyrového) a určitého množství krve, krev by byla výživnější a přísun energie z jejího požití by také nastal rychleji. Dodnes určité kmeny na Africkém kontinentě konzumují například krev kravskou, samotnou sraženou či smíchanou s mlékem. Je také prokázáno, že po požití krve se organismus stává bdělejším, mizí ospalost a také má jisté uklidňující účinky na nervový systém. Koneckonců, moderní psychologie také prokázala, že každý člověk bez výjimky má v sobě jakéhosi "vnitřního upíra", neboli bytost bažící po krvi, protože je to přirozené pro živočichy, masožravce a všežravce. Dřívější způsob získávání potravy a její konzumace zůstal v podvědomí lidí zakořeněn dodnes, pouze je potlačen novými zvyky a tradicemi. Konzumace krve, jako něčeho, co je již očištěno a nachází se v ní především látky, které jsou pro tělo vlastní, tudíž snadno stravitelné, nabízí také otázky ohledně jejího zpracování v trávicím traktu a tudíž také vylučování. Pokud člověk dostane při transfuzi krev, tělo ji zpracuje v krevním oběhu a nemusí použít žádnou část trávicího traktu, která by byla potřebná při konzumaci klasické potravy. Tudíž konzumace krve by se rovnala přímému přijetí látek obsažených v krvi do těla bez potřeby jejího zpracování a náročné selekce důležitých látek obsažených v jiné potravě. Znamenalo by to tedy také to, že při konzumaci krve nastává chvíle okamžitého přijetí důležitých látek bez potřeby třídění a vpravování do organismu skrze trávicí soustavu, jak tomu nastává při přijetí normálního jídla. Znamenalo by to také to, že menší množství krve by bylo stejně výživné jako větší množství klasické potravy, neboť tělo při zpracování jídla zpravidla nespotřebuje veškeré potřebné látky a část z nich vyloučí. Požití krve by tedy znamenalo nejen osvobození se od častějšího přijímání většího množství potravy, ale také možnost získat naráz a v rychlejším čase látky, které by při konzumaci normální potravy tělo přijalo až po delší době. Pro upíry by se tedy orgány jako jsou střeva a také vylučovací soustavy staly nepotřebnými. Tělo by nemuselo podporovat jejich funkci a mělo by možnost "starat se" o ostatní orgány nutné pro přežití, čímž by se zřejmě prodloužila existence fyzického těla a takto by se dala vysvětlit upírská dlouhověkost. Tělo by také nepotřebovalo orgány jako jsou játra či ledviny, jelikož filtrace krve by nebyla k užitku. Je zde však také pochybnost o tom, co by se stalo, pokud by upír požil krev nakaženou infekcí. Filtrační orgány lidského těla by tedy byly nakonec skutečně potřebné, stejně jako orgány související s vylučováním. Je tedy značně diskutabilní, zda by upíři potřebovali tyto lidské orgány pro filtraci přijaté krve, nebo zda by například jejich žaludek byl rovnou uzpůsoben k takovéto funkci a látky, pro organismus nepotřebné, by zkrátka okamžitě vyloučil. Jak by toto vylučování probíhalo si nelze z lidského hlediska dost dobře představit. Je však možné, že infekce v krvi by byla v upírově "žaludku" zničena okamžitě nám dosud neznámým systémem, například zmutovanými buňkami, které by měly pouze tuto funkci a přeměnilo je na látky tělu neškodné či neutrální, které mohou být bez následků vpraveny do krevního oběhu.
Tím by se ovšem zřejmě vyloučilo přijímání klasické, lidsky zpracované potravy. Bez trávicího traktu, na němž závisí selekce potřebných látek a vylučování by se zpracování takovéto potravy stalo prakticky nemožným. Proto se zřejmě v tolika příbězích o upírech dovídáme fakt, že pokud požijí lidskou stravu, prožívají muka a bolesti. Nemají možnost tuto potravu zpracovat a tělo s tímto faktem zápasí, což bohužel zohledňuje také bolestivost takového procesu. Tím se ovšem dostáváme také k otázkám ohledně mozku a srdce. Srdce se jako orgán po určité době pumpování krve unaví a přestává fungovat. Zde je těžké určit, jak by tento sval mohl fungovat například po staletí. Je zde však možnost, stejně jako u změny buněk při filtraci krve, že upíří buňky se obnovují rychleji než lidské. Lidstvo se snaží (a dokonce úspěšně) o laboratorní výrobu kmenových buněk, které by po transplantaci prodloužili životnost orgánů. Je tedy možné, že upíří tělo vynalezlo tuto "výrobu" samostatně a obnovuje orgány potřebné pro delší přežití samo a bez cizího zásahu. Mozek, který je hlavním řídícím centrem lidského těla, díky němuž se můžeme pohybovat, vyjadřovat, přemýšlet a vůbec žít je také z hlediska dlouhověkosti něčím, co se obtížně popisuje. Je známo, že mozkové buňky mozku začnou odumírat ihned po narození. Člověk však využívá jen mizivé procento své mozkové kapacity, je tedy možné, že mozkové buňky neodumírají v celém mozku soustavně, ale především v jeho používané části. Pokud by upíři byli schopni využívat kapacitu mozku ve větší míře, dostali by možnost prodloužení činnosti mozku tím, že by měli procentuálně více mozkových buněk, které by sice odumíraly, ale jejich zásoba by byla větší než u lidí. Další teorií je obnova buněk. Tak jako se obnovují buňky např. v lidské kůži, může v upířím mozku existovat obnova zaniklých mozkových buněk.


Bledost souvisí s nočním životem. Pokud upíři existují, bylo by pro ně krajně nevýhodné ukazovat se jen tak lidem na očích. Jejich ukazování se v noci podpořilo lidskou představivost. Je výhodné pro upíra, aby byl zakořeněn jako démon, tudíž něco, co věda z velké části stále ještě popírá. Lidstvo věci, o kterých jim věda nepředloží důkaz podložený fakty, zkrátka nepřijme a zaškatulkuje je jako fantazijní výmysl. Je to jistý druh obrany. Lidstvo má přirozenou touhu po stálosti, klidu, svět je něco samozřejmého a stálého a výskyt neznámých bytostí by tuto "víru" nahlodával, zpochybňoval, lidstvo by propadalo panice. A nevědomost lidského pokolení by tedy pro upíry byla zcela jistě výhodou, neboť nejlehčí je dostat někoho, kdo nevěří, kdo do poslední chvíle odmítá přiznat možnost existence i jiných skutečností, než na které je zvyklý. Pokud někdo nevěří, nevytváří si žádné obranné mechanismy či se o to ani nesnaží a je tudíž snadnou obětí. Pokud někdo, kdo věří v upíry a má z nich strach či respekt "dostane hlášku" o výskytu této bytosti v jeho blízkosti, učiní cokoliv, aby se ochránil a je tedy těžší se k němu dostat. Naopak člověk, který nevěří, jen mávne rukou a jde dál - stává se pak velmi snadnou obětí. Proto se zřejmě upíři ukazují jen v noci či v dobách, kdy není tolik slunce. Bez slunce ovšem lidská kůže bledne a stává se křehkou. Je zdokumentováno mnoho případů lidí, kteří byli odsouzeni žít několik let na místech bez přístupu slunečního světla. Jejich kůže zbledla, její struktura zkřehla. Byli-li potom vystaveni slunečnímu světlu, jejich zranitelná kůže zakrátko vykazovala známky popálení a poškození, podobného při působení ohně. Odtud zřejmě pramení také představa, že vystaví-li se upír slunci, shoří. Pokud se lidé s křehkou, bledou kůží spojí a rodí děti, je ve veliké míře pravděpodobné, že jejich potomek zdědí jejich strukturu kůže v podobě genetické informace a stává se pak vůči slunečnímu svitu stejně zranitelný, jako jeho rodiče a tak dále a tak dále. Nakonec může vzniknout celé pokolení takto geneticky odlišných lidí.
Nadlidská síla může souviset s konzumací krve, tak jako s genetickou odlišností. Pokud upír využívá větší množství mozkové kapacity a postrádá některé orgány, tělo se může snáze soustředit například na vývoj svalů a kostí. O to samé by se tedy jednalo v oblasti smyslů a intuice. Mystérium lidského mozku je zatím neproniknutelné. V prostorách námi nepoužívaných se mohou ukrývat schopnosti námi nepoznané, které upíři díky své genetické odlišnosti využívat umějí.
Instinkt lovce, stejně tak jako intuice, je v každém z nás. Dříve byly instinkty potřebné pro přežití. S vývojem se však staly nepotřebnými a zakrněly a jsou uloženy v našem podvědomí. Mohou se "vynořit" při adrenalinových situacích, kdy tělo produkuje jiné látky a hormony než v klidovém stadiu. Je možné, že upíři nepozbyli těchto schopností a naopak si je uchovali a dále je využívají. Traduje se, že upírské tělo je mrtvé a nemá tedy šanci se rozmnožovat, neboť i jeho reprodukční buňky jsou mrtvé. I o tomto tématu se dá polemizovat. Pokud upír využívá mozek a srdce, jeho tělo je zřejmě poháněno krví, neboť zatím neznáme jiný způsob jak zajistit, aby tyto dva orgány fungovaly. Pokud v jeho těle proudí krev, mozek funguje a srdce bije, upír z vědeckého pohledu žije. Pak by měl zřejmě také schopnost reprodukce. Upíří sexualitě nasvědčuje také fakt, že ve valné většině mýtů vystupuje jako bytost, která získala krev od své objeti při sexuální styku. Mýty o upírech se prolínají s mýty o sexuálních démonech, jako jsou sukkuby a inkubové, nebo zřejmě nejznámější "první" upírka Lilith či démonka Lamia, živící se kradením dětských duší ale zároveň také krví, kterou získávala s muži při sexuálním aktu a byla zobrazována jako nadmíru smyslná bytost. Pokud se upír vyvíjí jako člověk jeho životní stádia zřejmě procházejí těmi stejnými, jako jsou lidská životní stadia. Dětství, mládí, dospělost, stáří. To by ovšem také nasvědčovalo tomu, že se upír musí narodit. V otázce vzniku upíra buď zrozením nebo jiným způsobem jsou známé tři teorie. Buď se upír upírem zrodí (narodí se přirozenou cestou), nebo je stvořen a to buď požitím krve upíra nebo upířím kousnutím. Teorie kousnutí je ovšem značně nedokonalá. Pokud by se každý člověk po upířím kousnutí také stal upírem, a pokud by se tato teorie vyjádřila matematicky v geometrické řadě, musela by dnes přinejmenším polovina naší populace být upírská. Je tedy možné, že upíři tvoří svazky a rodí děti a v jistých momentech mají možnost vybrat někoho z lidské populace, kupříkladu někoho extrémně vnímavého a věnovat mu tu možnost, stát se také upírem. Pak nastává otázka "upírské pravosti", to znamená nakolik je člověk změněný na upíra "pravým upírem" oproti tomu přirozeně zrozenému. Toto téma je však nesmírně diskutabilní a my jako lidé jen těžko pochopíme, jak to ve skutečnosti je a jak upírská komunita s takto přeměněnými lidmi jedná.
Věda by se jistě ptala, "jak" vůbec upíři mohli vzniknout. Teorií je hned několik. Mohou být pouze další vývojovou větví lidského pokolení, buď jako větev, která je člověku nadřazená či podřazená, nebo naopak samostatně stojící vedle ní. Buď jsou tyto bytosti "vyvolené" a tudíž mají možnost vyvíjet se pouze z konzumace krve, nezávisle na dýchání, času, opotřebování těla apod. a jsou tedy na vyšším vývojovém stupni než lidské pokolení, ale znamená to také to, že se z něj vytvořili pomocí evoluce a byli by tedy mladší civilizací. Mohou však být také bytostmi na nižším vývojovém stupni, jejichž genetický materiál není natolik vyspělý, aby měli možnost unést sluneční svit, lidskou stravu a další skutečnosti, tudíž starší než dnešní lidská společnost. Je tedy možné, že dnešní lidská populace je dalším skokem ve vývoji a je pokračovatelem upírského pokolení, pouze s jakýmsi "vylepšením". V závislosti na ztrátě možnosti dlouhověkosti a využívání kapacity mozku a dalších tělesných funkcí nám byla dána možnost žít ve světle i ve tmě zároveň. To by také vysvětlovalo, proč má každý člověk hluboko v sobě zakořeněnou touhu po konzumaci krve, neboť by byl potomkem civilizace, jež byla na takovémto druhu obživy závislá.
Další teorií je představa o dalším lidském "druhu". Lidé a upíři jsou zkrátka jen dva druhy z jednoho rodu. Tak jako existují například různé druhy a dále superdruhy živočichů, mohou existovat různé druhy z rodu lidské populace. Upíři by byli vnímáni jako superdruh, tudíž jako geneticky příbuzná skupina k lidskému druhu, pouze s některými odlišnými genetickými kódy a změnami v DNA, které by je v určitém smyslu odlišili odklasického homo sapiens sapiens.

Filozofická otázka "proč" by se zde nakonec stala pouze doplňující. Proč upíři vznikli? Nikdo neví. Mohou být pozůstatky dávno zaniklé rasy, které mytologie označuje jako božskou. Mohou být zbytky obyvatel dávno zaniklých světů, které přežily jen díky určité adaptaci na své okolí. Jako další "fantastická" teorie může být vysvětlení, že jsou to obyvatelé jiného světa, jenž lidské smysly nemají schopnost vidět a smyslově vnímat. Občasný výskyt upíra, stejně jako výskyt duchů a jiných bytostí může být tedy důkazem prolnutí těchto světů, jiných dimenzí, s tím naším, kdy na okamžik máme možnost nahlédnout do oblastí, které jsou nám, jako spirituálně nedokonalým bytostem, prozatím skryty. Jedno je však jisté. Do příběhů, mýtů, bájí, ale i do všedního života (ať už jde o "upírský boom" dnes, či vampýrské historie v průběhu vývoje naší civilizace) pronikli všude a s takovou razancí, že je velmi obtížné jejich existenci popřít.

Ale co jisté není je skutečný smysl jejich existence. Jsou nadrasou, která se živí naší nevědomostí a jednou nás zahubí nebo jsou zarmoucenými dušemi, odsouzenými k věčné existenci na okraji společnosti, na níž jsou nuceny, proto aby přežily, parazitovat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 6:26 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 Bohumila Bohumila | E-mail | 21. ledna 2014 v 13:51 | Reagovat

Opravdu dobrý článek, velice pěkně rozvedené, ale co důkazy různých filozofů že je nemožné aby existovali. Nicméně je i nemožné aby se za ty roky a staletí se přizpůsobily nám. Jak můžou tvrdit že by lidská rasa vyhynula během roku. Když není dokázáno jak dlouho vydrží jedním napitím. Myslím si že nemusí pít tak často jako mi jíst. vzhledem k tomu že se jím celkově změní org.systém. Jak můžeme dokázat že se neživý i zvířecí krví je tolik neobjasněných strát i úmrtí dobytka. A spousta jiných faktorů které nejsou prokazatelné a ani asi nebudou. Myslím že se vyvinuli a přizpůsobily tak že si nás vybírají právě proto aby jsme nemohly ohrozit jejich existenci stejně tak jako záhady z vesmíru přistupuji k nám tak aby jsme je neohrozili. Je to krásné jak je naše fantazije nekonečná. Díky všem co uvažují o jiných existencích.

3 rea rea | 9. května 2014 v 19:17 | Reagovat

ahoj pokud je tady mezi vami skutecny upir tak mi napis na email andynka93@seznam.cz prosim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama