Zápisník CFS - 10. 2. 2012

10. února 2012 v 9:39 | Mína La Voisin |  Chronický únavový syndrom - Život v polospánku
Půl roku uběhlo jako voda. Půl roku bolesti, smutku, ale i ponaučení. Ani nevíte jak ráda bych zde napsala, že se již cítím lépe. Bohužel nemohu. Minulý zápis voněl tím krásným odérem optimismu, dnešní čpí zatuchlým zápachem strnulosti a bezmoci. Snad bude zase dobře. A když ne... člověk musí nějak hrát s kartami, co mu osud rozdal. Vytrvám. Vytrvám a budu žít svůj sen o rodině, nádherné dceři, milujícím muži, od kterého i přes všechny překážky, co se mezi nás staví nehodlám odejít, sen o domově, kam se vracím každé odpoledne z práce, o knize, která nese mé jméno. Možná nebude úplně skvěle. Mě ale bude stačit, když budu vědět, že ve chvílích, kdy přijde rána a CFS se s každým dnem opět přihlásí o své slovo, někdo tu bude za mnou stát, sedět vedle mé postele a držet mě za ruku.


Za půl roku se stala spousta věcí, které nemá cenu z hlediska CFS rozebírat a nechci se k nim vracet. Všechno zřejmě proběhlo proto, že to tak mělo být a navíc - minulost se změnit nedá a tak je třeba ji zkrátka akceptovat a nebabrat se v ní. Neboť - to, co je minulé, tak to již minulo a tudíž je to už někde daleko pryč, kam na to člověk nedosáhne a tak s tím horko těžko něco udělá. A tak je někdy lepší nechat všechny tyhle věci prostě spát...

Každopádně - léčba se posunuje dál. Navštívila jsem doktora v Praze, pana Nouzu, a můžu ho jen doporučit. Jedná se skutečně o profesionála, solidního, upřímného a důvěryhodného člověka. A neříkám to jen proto, že ze mě jako první doktor neudělal blázna. Skutečně na mě působí dojmem někoho, kdo ví o čem mluví a má zájem člověku pomoci a nebo ho alespoň podpořit a dobře nasměrovat, naučit se přijmout to, co je dané, změnit to, co dané není a využít svůj potenciál tak, aby se dalo víceméně žít. Sice mi již při první návštěvě řekl, že vyléčení možné není, ale jistá úleva ano. Momentálně se snažíme potlačit nebo alespoň utlumit příznaky, které se u CFS projevují, s čímž mi také pomáhá jeho manželka, taktéž doktorka, neuropsycholožka, paní Nouzová, která když viděla můj zápisník "bolestí hlavy", tak vypadala, že leknutím vrátí diplom a odstěhuje se do Ameriky. Dostala jsem léky na obnovení činnosti jater, které teď beru 3x denně, protože kvůli CFS mi neslouží játra, a ještě další tablety, pro které zrovna dnes musím ještě do lékárny. Ne že by se mi chtělo - jako vždy v únoru se projevila "po-zimní únorová angína", takže ležím a skuhrám. Do Prahy se chystám opět v březnu a následně na konci května, jelikož mi byly zjištěné také vrozené problémy se slezinou, která je navíc dráždená CFS a od toho všeho se odvíjí moje neustálá nevolnost a časté zvracení. Mezitím se od vánoc stihla rapidně projevit i další stinná stránka CFS. Kolem svátků mě napadlo, že mi brýle už nějak neslouží, nebo spíš moje oči. Pět let jsem měla 3 dioptrie na levém oku a 3,5 dioptrie na oku pravém. Vzhledem k tomu, že jsem skutečně "neviděla", navštívila jsem svou oční lékařku, abych se s ní poradila. Ano, musím si pořídit nová sklíčka, silnější (což zřejmě udělám také dnes), jenže... nedovedete si představit, jaký šok to byl, když jsem zjistila, že se mi za rok zhoršily oči o 2-3 dioptrie, takže na levém mám teď 5 a na pravém 6,25 dioptrie (hurá koupit brejle popelníky). Když jsem tuto šílenou skutečnost konzultovala s paní doktorkou, bylo mi sděleno, že zhoršení nastalo právě kvůli špatné funkci jater. Upřímně mám strach jít zase za nějakou dobu na kontrolu, abych nezjistila, že mám zase slabší oči. Nu, abych nebyla tak pesimistická, můžu doufat, že po zlepšení funkce jater se zhoršování mého zraku zase na pár let zastaví nebo alespoň zpomalí.

Abych se ještě "podívala zpět do minulosti", tak nevím, jestli se to stane tradicí, ale zhoršení mého stavu opět nastalo na podzim, tak jako v roce 2010, kdy jsem byla kvůli tomu i hospitalizována. Doufám, že ne. Tentokrát jsme se byla jen podívat na pohotovosti.
Uvidím. Doufám, že jaro mi vlije do žil novou energii. A když ne, tak mě aspoň potěší zeleným šatem stromů. Ne, že bych neměla ráda zimu, miluji sníh a vše okolo, jen... nějak bych letos už uvítala, kdyby se celá zima a sníh vzali za ruce a šly spolu někam do pryč. I když... hlavně si přeji klid, kterého se mi stále bůhví proč nedostává. A už by mohlo...

Snad bude příští zápis o něco lepší. Doufám, že brzo budu moci zapsat, že nastalo malé zlepšení nebo že alespoň má léčba nabírá slibný směr. A když ne... tak si holt zase postěžuju...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 StoneRose StoneRose | Web | 11. února 2012 v 20:32 | Reagovat

Tak hlavně,že jsi našla pořádného doktora,který se ti snaží pomoct :) Alespon nějaké pozitivum :)

2 uživatel uživatel | E-mail | 24. února 2012 v 10:52 | Reagovat

zkuste český přípravek malé firmy z Náchoda IMUREGEN. Pokud vím dodávají se tělu v takovém případě nukleotidy, což dostává jeden známý ze Švýcarska, ale za třikrát vyšší cenu. Účinkem je zlepšení stavu orgánů těla a lepší využití energie, protože si je tělo jinak musí vyrábět samo. Lék se dokonce uplatňuje při léčbě rakoviny, ale příliš lidí o tom neví. Dá se objednat na www.imuregen.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama