Dnešní móda - trend nebo zrůdnost?

13. března 2012 v 15:15 | Mína La Voisin |  Autorské články
Pro úvod - módní trendy nesleduji a nějak nejevím zájem se oblékat tak, aby mě naše společnost považovala za někoho, kdo si hledí auktuálních módních zákonů. Za prvé na to nemám peníze, za druhé mě to nebaví. Nejsem žádná módní policie, ale ještě vidím. Mám sice pár dioptrií, ale oči mi ještě slouží natolik, abych se mohla podívat do davu a říct "Ty vole, tak tahle holka má fakt vyhráblo."


Ovšem. Nosím gotický kabát a mám ráda tenhle "styl", ale jako gotičku sama sebe nepředstavuji. Já jsem zkrátka já... bohužel, "já" v dnešní společnosti zaniká a čím dál tím mladší lidi si začínají myslet, že jejich pravé já se projeví, když si koupí bundičku za pár tisíc. Není zrovna pohodlná a nezahřeje, ale vypadá "stajlově" a přece... TOLIK STÁLA! Tím se ale neprojeví, že máte styl, ale pouze to, že máte na to si takovou věc koupit. A pak se stane, že vylezete na ulici oháknutý v hadrech za 20 litrů, ale vypadáte, jako by vás vyvrhla neodčervená kočka. FAKT! Takže se teď hodlám mrknout na "dnešní trendy stájling". Nemusíte se mnou souhlasit, koneckonců, já ty vaše kreace nosit nebudu. A vaše komentáře proti mě a mýmu názoru mám víte kde. A pro ty ostatní - až půjdete ven, schválně se podívejte, do jakých výstřelků jsou lidi schopní se navlíct, aby odpovídali módním požadavkům.
Inspirací pro napsání tohohle "článku" bylo plahočení se po Karlových Varech od lékárny k lékárně za hnusnýho šedivýho poledne brzo na jaře. Nejlíp tam z nás všech asi vypadal tatíček Masaryk, ověnčenej kytkama na MDŽ. Neboť Lenin je věčný. V létě to tam až tak hrozivě nevypadá, všichni jsou navlečeni do všelijakých barevných bláznivin, takže vám to tak nepřijde. Bohužel, na upršeným pozadí Varů, laděných do různých variant šedý, od prvního odstínu alá vyblitý beton, přes varice bílošedé, popelavě šedé, odporně šedé, tmavě i světle šedé a všechno mezi, až po odstín alá méně vyblitý beton, vypadají některé svršky jako pěst na zakalený voko. Takže... začněme... (a modleme se).

1) Boty, botičky... elegantní střevíčky versus návleky na hobití nožky, vyrobený z Entí kůry:
K botám jsem se původně dostat nechtěla, žel bohu, jeden zážitek z Varů byl natolik silný, že mě donutil dát kategorii bot hned na začátek. Pomiňme fakt pánských nohou s bílými bavlněnými fuseklemi narvaných do polorozervaných béžových sandálů. I dámy dovedou doslova "šlápnout vedle" a došlápnout tak blbě, že jim noha uvízne v jakési hrůze, na který šílení návrháři vytřískali hafec prachů, přičemž je vůbec nezajímalo, že já z toho budu mít téměř smrt. Stojím před levnými knihami, tlachám s učitelkami ze staré základní školy o různých radostech života, jako je zdražování léků, rentgen žil, bolavé kyčle a invalidní důchody, přičemž zjišťuji, že ta vždy udržovaná a inteligentní, ale pětasedmdesátiletá dáma řeší úplně stejný příšernosti jako já ve dvaceti (což je přirozeně šokující), načež zjistím, že ačkoliv já vidim úplný ho-no, ta paní vidí absolutně vše, krom půldioptrie na levym voku, kterou si uhnala tím, že mi jako její žačce předčítala klasickou literaturu. To zabolí. Nu ale, stojím tam a najednou... kratší černý kabátek s velkými knoflíky, světlé kalhoty, dokonalý šminky, tak dokonalý, že kosmetičky Miss ČR by braly provazy a běžely k nejbližšímu lesu, ledabyle uvázaný culík. Mimořádně hezká slečna. A pak... na nohách měla vysoký, modrý holinky, z kamínkovou přezkou a obrovským střapatým cosi, co mohlo být květem, ale také chcíplým mořským ježkem. Totálně mě to odrovnalo. Ani americký nákupní centrum o vánocích nedosahuje tak vysokých hodnot kýče jako tyhle boty. Přemýšlela ta holka, když je, vsadim se že za hříšný prašule, kupovala? Rozhodně nevypadala, že se hodlá brodit bahnem, i když ty boty by na to šly. Jako kdyby se holka, co je prvně ve městě, chtěla zalíbit, tak si navlíkne prvotřídní oblečky, ale zapomene se doma před chlívkem přezout. Abych zamezila kecům o tom, jak já jako "domnělá městská káča" drtím "domnělé vesnické buranky" předesílám, že na vsi žiju už dvacet let, prolejzám všelijaká zákoutí a rozhodně nechodím po procházce po okolí domů zpátky jako ze žurnálu, takže by mě lidi taky považovali za vesnickou buchtu a hádám, že i někteří reálně považují. A dokážu si představit, že i tato slečna by mě takhle označila. Aspoň bych jí mohla říct, že než vylezu z baráku, podívám se aspoň, co mám na svý ctěný špinavý vesnický haksně.
Žena, dle mého názoru, má být elegantní. Jasně, taky chodim v maskáčový bundě svýho staršího bráchy, s roztřepenejma džínama, přes dršku uvázanou svítivě oranžovou palestinu a v keckách s dírama v podrážce, ale i přesto mám za to, že holka by měla občas taky jako holka vypadat, což znamená zaměnit tenisky za něco... víc ženského. Nemusí to být nutně bota s dvacetimetrovym podpatkem. Existuje dost možností. Balerínky, pantoflíčky, klasické dámské boty a i ty tenisky, když si je nenavlečete k večerním šatům. Spousta lidí by to do mě neřekla, ale mám ráda hezké boty a když mi to finance čas od časů dovolí, nebojím se zainvestovat do nějakých pěkných botiček a to i s podpatkem. Někde tak na střední asi rok před maturákem mi došlo, že v teniskách tam nepůjdu a svý milovaný těžký boty by mi asi zase nedovolili maníci, co v sále dělali parkety. Takže - i když jsem doma měla jedny lodičky, koupila jsem si něco mě přiměřenějšího - a na maturáku vypadla, jako kdyby mě vyhodili z konkurzu na Čaroděje ze zemně Oz. Ale došlo mi, že v podpatkách se dá taky chodit, vezmu je holt na milost. Ale vím, že podpatky se nedají nosit každej den. Takže to nedělám. Ono upřímně, když občas vidim ty holčiny, co balancujou uprostřed zimy na ledovce v jehlovejch botách, jsem ráda za ty svý těžký martensky. Takže na závěr bych asi řekla - je radno investovat do obuvi i větší peníze za předpokladu, že ty boty fakt vydrží. Ale při výběru dát bacha na to, jestli nám ty boty budou sedět, jestli v nich nevypadáme jako po honičce s kukuřičnými dětmi a jestli se nám ty boty vůbec líbí a ne na to, že jsou sice debilní, ale stály tolik, že tím utrpěl našponovaný rodinný finanční rozpočet tak, že dalších sedm let bude k večeři jenom chleba s máslem a balenná voda, ale holky ve vedlejší třídy z toho zaručeně o velký přestávce padnou na prdel.

Hunter, 2800Kč Hunter Original RHS violet, 2590kč Paul Frank, 2024kč
Gabriella Rocha Mission, 1890kč Kamik Kimberly Plum, 1990kč

2) Zima se neptá... ale zánět ledvin se o svý zeptat umí.
Stojim na dolňáku v dlouhym, teplym, gotickym kabátě. Možná vypadám jako zmuchlanej netopýr, ale aspoň se dá ten zatracenej ledovej vítr nějak vydržet. Každej druhej vypadá v zimě jako pablb, včetně mě, takže takový kraviny většinou neřeším. Ale najednou TO vidim. Že to byla svítivě neonová růžová bundička vynechám, i když i to mě sebralo. Ale co teprv osoba, která jí měla na sobě! Holčina, maximálně tak čerstvých šestnáct, kdo ví, jestli už má občanku, nebo ještě tahá kačera. V tom mrazu tam klepala kosu. Aby ne, když měla tu bundu rozeplou, aby každej viděl její značkovej svetřík, za prachy, kterejma bych zaplatila jeden semestr svýho vysokoškolskýho studia. "Ta je asi blbá, bundu má rozeplou," prohlásím, když mi dojde jakou bundu! Jako by výrobce použil metodu "čím méně, tím více", což znamená "čím menší kus hadru na sobě máš, tím víc tě to bude stát". Bundička končila někde v pase a slečně jsem mohla prostudovat polovinu zad a boky. V momentě jsem směrem ke svojí máti prohlásila "Fakt je blbá." Protože i kdyby si ten růžovej skvost dopla, bude jí zima asi furt stejně. Takže slečny - jako nemocnej člověk apeluju na ty zdravý - hergot, přemejšlejte taky trochu! Možná budete vypadat dobře. Možná si vás všimne nějakejch uslintanej pitomec. Tak ať! Ale až vám za nějakou dobu doktor poví, že máte záněť kdečeho, pak vězte, že se jedná pouze o vaši vlastní chybu a ne chudáka "zatracenýho doktora", "debilní bundy" nebo "kreténskýho větru". A to platí i pro třičenka, sukýnky, kraťásky a podobný věci, který v létě vypadaj perfektně, ale v zimě by je na sebe nenatáh ani výherce mezi otužilci na sibiři. Jasně, zním jako vaše máma. Nebo co hůř, vaše babička! Řeknu to jednoduše: Obě tyto dámy mají pravdu a radí vám správně. Kratší bundičku si nechte na chvíle, kdy nebude taková příšerná morna.

Apart Impressions, 6990kč Redial, 2090kč

3) Černý pytel a další sešívané igelity
Jímá mě čirá hrůza, když vidím lidi v bundách nebo kabátkách z takový tý mačkaný lesklý látky, co vypadá jako igelitovej pytel na odpadky z jatek. Nemluvě o tom, jak vypadá ten člověk v něm. Sedím s maminkou v cukrárně Jadran - kde dělají vážně fajnovou zmrzlinu -, čumim jen tak z okna na ulici a přemýšlím, jestli mám zajít do bylinkářství hned naproti a dokoupit si šalvěj nebo to nechat na jindy. Máti cosi zaujatě žvatlá o další lékarně, kam musíme ještě dojít. A najednou, ty vole, no... nenacházím takřka slov. Holka, slečna, paní, dáma, nevim, ženská určitě, věk nespecifikován. Čepici nataženou skoro jako kuklu. A černá dlouhá bunda. Lesklá bunda. Zmuchlaná bunda. Igelitová bunda. Pytel. Dlouhej černej zmuchlanej pytel na mrtvoly. Jen připíchnout k noze štítek s datem úmrtí. Přemejšlela jsem, jestli tu třeba netočí nějakou kriminálku a tohle je náhodou hlavní oběť. Pevně věřím, že k sukni, která byla vidět, by se víc hodil dámský kabát - i když asi ne zrovna ten můj. A další taková slečna! A paní! A holka! Všechny do jednoho ovázaný v igelitovejch nákupních taškách a sáčcích do koše. Co k tomu říct - vypadá to šíleně. Ani hezky, ani elegantně, ani "cool", ani nic podobnýho na tenhle způsob. Igelit bude furt igelit, i kdyby z něj u Versace spíchli kostýmek za sedmdesát tisíc korun.

fashion-queen.cz, 1299kč Toi Du Monde, 990kč

stylomat.cz, 2490kč

4) Kabelky, taštičky... a Bondův batoh do akce.
Těžko obrazově pojmout a následně myšlenkově pobrat změt tašek, báglů, kabelek a kufříků dneska. Snad stejně nemožný jako u bot. Krom klasiky, že holky v červenejch hadrech maj zelenou kabelu, dámy v kostýmkách maj na zádech turistickej batoh a školní taška kamarádky vaší mladší ségry vypadá jako suvenýr z natáčení novýho epickýho veledíla z kategorie produkce Roberta Rosenberga a dalších podobně nahých a společně kopulujících, stručně jako na E55, existuje ještě jedna kategorie - hrůzyplné bezedné megakabelky světových značek za o nic levnější světový prachy, za který si koupim dalších deset knížek do mojí sbírky nebo zásobu léků na dlouho dopředu. Občas mě velikost těhle věcí mate. Zvenku vypadají menší, než uvnitř ve skutečnosti jsou. Pamatuju si na střední, kdy mě tyhle kabely, ovšem že ohromně "stajlový", vyváděli z míry tím, co byly schopné do sebe pojmout - nebo co do nich byly holky schopný narvat. Učebnice, boty, náhradní hadry, šminky, peněženku o velikosti dvou větších cihel slepených k sobě starou kobercovkou a pak další všemožný věci a krámy a předměty důležitosti nula. Trochu mi tyhle kabely připomínají batoh Jamese Bonda, čtrnáctimetrovej žebřík, plamenomet, padák, svačina, toaletní papír, fotka královny s podpisem a další nezbytný věci, bez kterých 007 prostě neopustí barák. Fajn, noste je, podle mýho jsou praktický, zvlášť když se s nima dá zřejmě za odpoledne přestěhovat půl bytu. Já osobně bych je brala... můžete si na demonstraci přinýst vlastní cihly, dlažky a zbraně dle vašeho výběru, ne to, co se zrovna před senátem válí po zemi. Ale proboha - prohlídněte si ty kabelky, než s nima opustíte váš pokoj. Tyhle věci kdekoho děsí, zvlášť, když se jedná o obří kabelku v nějaký neonový barvě, se spoustou třpytek, třásní a hergot co já vim. Věřte mi, je znát rozdíl mezi nákupní taškou globus a hezkou velkou kabelou. Občas mám ale pocit, že slečny, co potkávám, tenhle rozdíl neřešej.
Sweet Visetos, 11800kč Ghibli, 44500kč

Guess Love Lock Satchel Red, 5190kč Guess Zambia Tulip Tote, 4650kč

5)Rusalko bledá... aneb co příroda pokurvila, to už maxfactor nespraví
Netřeba dodávat, že značné procento populace si to asi myslí, takže potkávám holky s takovou vrstvou makeupu, že jej považuju za neprůstřelný a smývatelný pouze, jak kdysi prohlásila Hanička, v mokrém stavu a škrabkou na brambory. Indiánský bojový malby na xichtě. Halloweenský kostým. Mimikry z Bohnic. Plynová maska. Už jsem slyšela hodně názvů pro tyhle kreace se rtěnkama, očníma stínama a probůh, ani nevim s čim všim. Míň znamená víc, zlaté pravidlo pro rituál "malování si obličeje na ksicht". Každej kluk co znám potvrdí, že se mnohem radějí probudí po příjemném večeru a potažmo noci s někým, koho potkal v klubu nebo kam se tyto slečny chodí bavit, a toho rána bude vypadat stejně, nebo alespoň podobně jako předešlého večera (a noci). Nic nevyděsí chlapa víc, než když večer sbalí překrásnou kost se skutečně zdařile nalíčenými plými rty, která mu tolik připomínala tu sexy herečku, co onehdá viděl v kině, zažije s ní noc, že Markýz de Sade by se červenal a ráno se probudí a vedle něj chrápe zlej, ušmudlanej, nemytej skřítek. Jasně. Můžete to vydržet a vstávat dřív než on, opatrně znovu plátek po plátku nasasovat svojí fasádu, protože když jste se tak nenarodily, zařídí to mabelline. A jednou, až pak ráno ten váš miláček, co zbožňuje ten váš jahodovej lesk na rty, vstane dřív, podívá se vedle sebe a uvidí tam spát Gluma z pána prstenů, tak radši půjde a najde si holku, co má sice míň namalovaný řasy, ale když si umyje klapačku od rtěnky, dá se na to stále ještě příjemně koukat.

6) Hodí se kobereček k závěsům?
Odvěká pánská otázka, možná aktuálnější než dřív - i když, dneska se holí kdekdo, takže zjistit pak pravdu bývá občas záhul. ALE! Než se dostanu k otázkám pravého ženství, sexuality, psychologie zralosti a otázkám, jestli je na vyholené ženě skutečně něco tak trochu pedofilního a taky blbosti, jenž světem vládne, radši ze sama zastavím a budu mluvit o něčem méně... o něčem zkrátka jiném. Upřímně - neznám, nebo si alespoň nepamatuji jedinou holku v mém okolí, kterou bych aspoň od vidění neznala a neměla aspoň jednou jinou barvu vlasů, než tu svojí přírodní. Kromě mě. Svojí rezavou deku bych nesvěřila ani talentované kadeřnici, která by mi ji měla i třebas jen umejt. A jak jde čas, barví se holky, které se dušovaly, jak milují své vlasy a nikdy to neudělají. A jak to tak bejvá, zrovna těmhle holkám taková změna prospívá podle mě nejmíň. Znala jsem holku, krásný, uhlově černý, lesklý vlasy, od přírody úplně rovný, nádhera. Ty vlasy bych ukradla a nosila je jako paruku. A pak se obarvila na blond. Vypadalo to hrozně. Abyste mi rozuměli, vypadalo by to hrozně i kdyby se obarvila na jinou barvu, nejen na blonďato. Za pár dní se obarvila na černou, takovou, která nikdy nedosáhla kvalit původního odstínů jejích vlastních vlasů. Protože jí to došlo, bohužel až když se po týdnu a něco viděla v zrcadle. Co není v hlavě, je na hlavě, to říkávala jedna z mých učitelek už v šestý třídě, a i když sama se svojí palicí vypadala na to, že tohle pořekadlo na ní sedí. Proto radím aspoň za sebe přemýšlet, než provedete se svou hlavou něco příšernýho, nevratnýho a trvanlivýho. Je lepší mít obyčejnou barvu vlasů, než si udělat z hlavy semafor. A potom, co je lepší? Mít v padesáti krásnou kštici nebo se probudit a uvědomit si, že to co je v zrcadle, není rákosníček s třemi zlatými vlasy děda Vševěda, ale vy a to, co bejvávalo vašima krásnýma vlasama dřív, než jste se rozhodli každýho čtvrt roku předělávat svůj skalp, protože takhle barva je zrovna in.

Vždycky když zahlídnu nějakou módní kreaci za deset tisíc, ale se senem v hlavě, říkám si, že jestli jsem někdy měla nějaký komplexy, tak se jima zabývat nemusim. Neoblíkám se, jak móda káže, nemám vysoce stylovou kabelku ani in triko. Nemám ideální šminky a občas se někde na mym xichtu ukáže nějakej ten flíček. Ale dokážu rozlišit diskotéku od školy, zimu od léta a můj miláček se pokaždé probouzí vedle někoho, kdo ráno vypadá zmuchlaně a vyblitě, ale aspoň stejně zmuchlaně a vyblitě jako když si šel vedle mě lehnout. Takže apeluju na vás lidi - všeho s mírou. Protože obecné pravidlo, které kdysi pronesla jedna osoba, jíž si nesmírně vážím a která je skutečně schopná obléci se tak, aby vypadala krásně a přiměřeně situaci, znící "Jak je někdo stylový, tak je taky blbý", obávám se, nabývá čím dál tím obludnějších rozměrů. Tohle nebyla ostrá kritika, to byla jen nutnost vyblít ze sebe lítost nad tím, jak si dneska lidi hledí spíš toho, co drahýho a super má kdo na sobě a ne toho, co drahýho a super má v sobě. Ámen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 StoneRose StoneRose | Web | 15. března 2012 v 1:27 | Reagovat

Tak pod tohle se ti podepíšu! :D Jinak-velmi vtipně napsané,musela jsem se smát,úplně jsem to viděla v barvách :D Ty igelitový bundy jsou opravdu strašný,to jo.No ono všechno co jsi tu popsala je příšerný.Stojí to hafo peněz a efekt nikde-slečny si teda myslí,že tam efekt je,ale což...Fakt supr článek,když jsem ty 3 roky jezdila do Varů denně,měla jsem tu možnost si to prohlídnout :D Proto mě tvůj článek tak pobavil.
PS:Igelitový bundy,to je momentálně epidemie,pomalu nevidím normální bundu.Děsný-ale smát se budu já,že si to dotyčná na sebe navlíkla a myslí si,že je Miss World :D

2 Pája Pája | 22. června 2012 v 21:04 | Reagovat

Igelitové bundy nosím už roky, bez ohledu na módní trendy, které mě míjejí. Mám jich plnou skříň různobarevnejch. A taky kalhoty :-).
Pa.

3 Dámská bunda Dámská bunda | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 21:55 | Reagovat

Bunda jako igelitovej černej pytel na mrtvoly..Jako super vtipně napsaný. Taky tyhle igelitový tašky na sobě nenosím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama