SPECIÁL - Putování za Zelenými muži

13. března 2012 v 14:01 | Mína La Voisin |  Tajemná místa

SPECIÁL SÉRIE "TAJEMNÁ MÍSTA"

-

HON NA ZELENÉ MUŽE ANEB PUTOVÁNÍ

ZA ODKAZEM POHANSKÉHO BOHA

V KARLOVÝCH VARECH






(Chcete se zúčastnit na tvorbě článků o Tajemných místech? Stačí dole v místě vyhrazeném pro Vaše připomínky napsat návrhy na místa, které by stálo za to prozkoumat, nebo můžete hlasovat v anketě, které další místo bych měla navštívit!)

Zelený muž, divý muž, pán lesa, polský lešij, ruský lesovik, pastýř stromů Ent, prorůstající severskými bájemi, který našel své místo v příbězích J.R.R. Tolkiena, div, divous, Pan, slovanský bůh Veles, keltský Cernunnos a dokonce i český hejkal. Jména, která se s velkou pravděpodobností pojí k jedné bytosti, nebo vycházejí ze stejného mytologického základu. Divoký muž, někdy člověk, někdy napůl zvíře s kopyty nebo medvědí srstí, někdy s parohy, někdy bez nich. Někdy má obličej z kůry, jindy má skoro lidské vzezření. Obyvatel a strážce lesa, zvěře a rostlin. Jeho nejznámější zpodobnění mu vtisklo podobu muže, který má vousy a někdy i celou tvář z listoví, divoce rozevláté nebo rozcuchané vlasy. Je znám z mýtů, pohádek, legend. Ochraňuje lesy a občas i lidské stavby. Pohanský bůh, zchristianizovaný do podoby démona a ducha zdobí obyčejné budovy, školy, pošty, banky, nemocnice a dokonce i kostely a chrámy. Bývá neviděn, dokud jej sami nezačnete hledat. Do té doby nespatřen shlíží jeho pitvořící se tvář ze stěn budov a pozoruje své okolí. Jakmile se ho jednou pokusíte najít a najdete ho, začnete ho vídat všude kolem vás. Jako by do té doby byl neviditelný a od chvíle, kdy si ho začnete všímat, začne si i on všímat vás a ukáže se vám ve svých mnoha podobách, nechá vás pohlédnout do svých mnoha tváří a občas máte pocit, že tím vším vám chce říci "Nestačí se dívat, musíte vidět."

A proč vlastně tváře listových mužů patří mezi jeden z velmi častých zdobných prvků, které je možné vidět? Zobrazení zeleného muže najdete na všemožných budovách a jeho funkce, zdá se, je víceméně ochranná, ať už se jedná o symbol pohanského boha či pozdějšího křesťanského démona. Na velké části kostelů a chrámů můžeme vídat šklebící se tváře a pitvorné obličeje, přestože jde o symboliku démonskou. Za určitých okolností totiž můžeme narazit na názor, že zlé se vyhání zlým a démonské démonským. V křesťanství tyto tvářičky mají napodobit démonská vzezření a vystrašit tak skutečné démony, kteří se potloukají kolem svatých míst a rádi by je ovládli. Tento způsob ochrany funguje za předpokladu, že určité věci se sobě podobají a tak na sebe také působí, což je základem fungování sympatetické magie. Nejstarší forma rituálů, prováděných na bázi sympatetické magie, spadají až do časů ranné civilizace a nejstaršího osídlení. Fresky znázorňující boj a zabíjení zvířete totiž fungovaly jako "předobraz" skutečného boje. Namalovaný mamut byl namalovanými lovci na stěnách jeskyní zabit a to mělo zajistit, aby skutečný lov probíhal stejně úspěšně. Dnes je sympatetická magie jedna z nejrozšířenějších forem praxe. Pracuje se s předpokladem, že určité předměty a jejich používání podpoří nejrůznější události na základě jejich podobnosti nebo vnitřního souladu. Přesto však můžeme narazit na jednu zajímavou nesrovnalost. Tváře zelených mužů nad vstupními dveřmi či nad okny kostelů můžeme považovat za ochranný prvek na základě teorie "zlo se vyhání zlem" a nejedná se tedy, alespoň z křesťanského pohledu o nic tak vyjímečného. Neobvyklé ovšem je, že tváře zelených mužů se nacházejí i uvnitř chrámů a kostelů, kde by jako pohanský symbol či démonský obraz vůbec neměly být! Dalo by se sice spekulovat o křesťanských symbolech v závislosti na jejich skutečném původu, neboť prakticky veškeré křesťanské atributy byly převzaty z předkřesťanských dob (např.: zobrazení kříže existovalo mnohem dříve než přišlo křesťanství), jenže uvnitř kostelů by měly být pouze věci a symboly svaté, nic pohanského či démonského. Přesto však můžeme zelené muže vídat i uvnitř těchto sakrálních staveb. Možné je, že zobrazení zelených mužů doputovalo do Evropy z keltských zemí na severu (Velká Británie, Irsko atd.). V keltských zemích totiž při příchodu a rozmachu křesťanství spousta původních keltských bohů převzalo funkci křesťanských svatých, což je patrné například u Sv. Brigity, která v keltských mýtech vystupuje jako bohyně Brighig, patronka jara, ohně, kovářů, mladých žen a bývá jmenována jako jedna z podob Bohyně Matky Země, která ve svém aspektu panny symbolizuje právě jaro, vitalitu, novoty, znovuzrození života, růst, lov, radovánky a první lásky a milostná vzplanutí. Jistě není také náhoda, že Brighitin posel je ovečka. Dále je toto propojení vidět v časování křesťanských svátků, které jsou v podstatě totožné s časováním keltských svatků a dokonce i v jejich původních poselstvích, samozřejmě převedených do křesťanské formy. Na zimní slunovrat se Bohyni matce má narodit mladý nový Bůh a v křesťanství se o vánocích (což je s rozdílem pár dnů to samé) narodil Ježíš. Na velikonoce Ježíš vstává z mrtvých, přičemž keltský svátek Ostara (z čehož vznikl anglický název pro Velikonoce - "Easter") se oslavuje znovuzrození světla a přírody. Druidské učení splynulo s křesťanským a dodnes má křesťanství v irských zemích nádech pohanství. Možné tedy je, že se poselství zeleného muže promítlo určitým způsobem do křesťanství. Vždyť co je křesťanský bůh? Universum, pán zrodu a má být také ochráncem. Symbolika zeleného muže je totiž v mnohém stejná. O rozšíření tohoto dekoračního prvku se pak dá spekulovat. Byl do kontinentální Evropy dopraven s souvislosti s keltským křesťanstvím? Evropa (včetně Čech, jejíž jméno Bohemia bylo odvozeno právě od keltského kmene Bójů, jenž zde sídlil), je keltskou tradicí velice ovlivněna, neboť keltové pronikli až k Francii, kde se tvář zeleného muže dá najít takřka na každém kroku.

Dekorační prvky s tvářemi zelených mužů najdete takřka všude v Evropě. Je jedno, jestli v Anglii, Francii nebo v Praze. Po přečtení článku, který ukazoval několik málo obrázků těchto pohanských strážců v Pražských ulicích mne napadlo zajet se podívat do města mně mnohem bližšího a známějšího a prozkoumat, zda i zde, v západní části České republiky, v Karlových Varech, existují tito mužíci. Dříve jsem si ničeho nevšimla, ale to jen proto, že jsem se "dívala, ale neviděla", ačkoliv si myslím, že Karlovy Vary znám poměrně dobře, i když nejsem rodilá "Varačka". Jaké bylo mé překvapení, když jsem vystoupila z autobusu na dolním nádraží a v první ulici (Jaltská), ve které jsem pozvedla oči vzhůru, se na mne tajemně usmíval Zelený muž! Svýma kamennýma očima mne sledoval jako živý, vlasy a vousy se mu rozplývaly do zdi a ačkoliv se na jeho čele skvěla výhružná vráska, cosi se v tom lehkém úšklebku vlnilo něčím důvěrně známým, klidným, vědoucím a ochranitelským. Jako mudrc, znalý všech tajemství přírody, spočívá na zdi v Karlových Varech, jako by dával najevo, že přírodu nezaplaší ani lidská ruka, která vytvořila silnice, domy a celou slavnou "civilizaci."



Má cesta vedla přes Masarykovu ulici (ano, kolem Lenina...) až dozadu, přes kolonádu, k divadlu. Kvůli omezenému času (a také poněkud proměnlivému počasí) jsem se bohužel nedostala na druhou stranu, což ovšem neznamená, že se tam také nepodívám (a nedoplním k tomuto článku další fotografie). Začala jsem pokukovat po stavbách, které jsem míjela a ejhle! najednou byli tito zelení mužíci skutečně skoro všude! Našla jsem dokonce takového, který byl zobrazen i s polovinou těla. Svalnatý, krásný, s tváří druida, listovými vlasy a vousy divoce zcuchanými větrem, který vanul toho dne a snad i tím stejným, který se proháněl místem, kde nyní stojí Karlovy Vary za starých časů, kdy zde ještě byl chrám přírody. Svými silnými pažemi přidržuje sloup, který nese na svých zádech.


A nakonec, když jsem se vracela k nádraží, mimoděk jsem podlédla na budovu naproti a jako kdyby se se mnou loučili, jeden prazvláštně usmívající se a druhý, který jako by něco volal, byli tam. Dva zelení muži na stěnách, kteří se mi ukázali sami, aniž bych je hledala.

Přijela jsem domů se snímky několika tváří a v okamžení, když jsem se ohlédla, mi došlo, že Zelený muž na mne čeká pár metrů od mého domova. Na budově bývalé školky, kterou jsem navštěvovala jako malá holčička, co ještě netušila, že zdi domu, kde tráví polovinu dne střeží nádherná, silná, mužská bytost, která ze zrodila a ochraňuje to, co i ona, až pochopí, jaký největší div může člověk znát, také bude po mnoha letech ochraňovat, milovat a ctít: přírodu.

Zde si můžete prohlédnout video s fotografiemi:


(Inspirováno článkem z časopisu Enigma)

Chcete se alespoň trochu účastnit na tvorbě článků o Tajemných místech?
Hlasujte v anketě, která se nachází níže, o jakém místě byste si nejraději přečetli příště
a které bych měla navštívit! Pokud máte návrhy na další místa, která stojí za to vidět
a energeticky prozkoumat, prosím, napište mi vaše nápady do vzkazníku níže! Děkuji :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké místo bych měla navštívit pro následující čtvrtý článek o Tajemných místech?

Zříceninu hradu Gutštejn
Jáchymovský hřbitov
Zříceninu na Andělské hoře
Zlověstné lesy mezi obcemi Božičany a Jimlíkov

Komentáře

1 Martin Martin | 9. prosince 2012 v 23:38 | Reagovat

Hezke stranky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama