Listopad 2012

Samota

30. listopadu 2012 v 13:38 | Mína La Voisin |  Autorská próza a poezie
Samota, má věčná věrná společnice
mi nasazuje své staré známé palečnice
a má duše - čítá na sto tisíc ran
z nichž každá zní tónem stovky hran
a co mi zbylo v rukách
je cítit mrtvou vůní hniloby
tak jako miliony černých slz
jež z mých očí kanou na hroby -
hroby mých starých skutků, myšlenek a vin
jimiž čpí, jak pachem smutků, můj každičký čin
a smrt mi kyne, dává svou chladnou ruku:
"Jen pojď, mé dítě, mě není známo tvojí lásky,
tvého strachu, tvých nářků ani skutků,
nabízím ti mrtvé růže, zvadlé sedmikrásky,
hnijící hlínu prostou slov a smutků,
ticho v nehybných bílých kostech,
popel, co zbyde po spálených mostech,
temné dny a černé noci
a nekonečných časů pocit,
jen pojď, mé dítě, já nemám zájem o tvé činy,
o tvé štěstí, smutek, ani o lži, ani viny,
mě jde jen o tvá léta, dny, o hodiny, o vteřiny.
a o tvou novou postel bez peřiny,
kde rubáš zhalí všechny splíny,
kde navštíví tě jenom stíny,
kde zapomeneš světa krás,
jen pojď, mé dítě, už přišel čas."